PRO ČLENY

Právě teď

Dědictví jednoho sporu

pole

Justus von Liebig

pole

Louis Pasteur

V roce 1857 začal vzrušovat odbornou veřejnost zásadní spor přední autority v oboru chemie Justuse von Liebiga (nar. 1803) s mladým francouzským chemikem Louisem Pasteurem (nar. 1822). Jeho předmětem byla teorie o původu kvašení.

Zásluhy Liebiga o rozvoj chemie v 19. století byly mimořádné. Dokázal využít svých poznatků z pokusů s minerální výživou rostlin nejen k formulaci základních postulátů o působení vnějších vlivů na růst a vývoj rostlin, ale i k vymezení síly tohoto vlivu v závislosti na míře nedostatku konkrétní složky výživy. O mnoho let později, v době vzniku ekologie jako vědy o vztazích mezi organismy a prostředím, se Liebigovy závěry staly klíčem k formulaci 1. zákona ekologie – tzv. Liebigova zákona minima.

Liebig dokázal své pokusy s rostlinami přetvořit v základy současné teorie výživy rostlin. Přitom jako jeden z mála významných přírodovědců 19. století uměl svých poznatků prakticky obchodně využít při zahájení průmyslové výroby minerálních hnojiv. Je tak právem pokládán za zakladatele oboru agrochemie.

Pasteur přes uznání a titul profesora, který získal vyřešením problému optických izomerů kyseliny vinné, byl v polovině 19. století stále ještě začínajícím francouzským vědcem. S použitím mikroskopu – stejného prostředku, s jehož pomocí rozdělil krystaly pravotočivé a levotočivé kyseliny vinné – odhalil při řešení problémů francouzského vinařství pozitivní úlohu kvasinek a důsledky znehodnocení produktů kvasinkových buněk bakteriemi. Pasteurova nová teorie kvašení se záhy střetla s Liebigovým chemicko-mechanickým vysvětlením tohoto jevu.

V Liebigově výkladu byl výskyt mikroorganismů v kvasných procesech jen důsledkem a nikoli příčinou rozkladného děje. Na tomto stanovisku trval po celý život a (asi pro jistotu) všechny nabídky nezávislých experimentů odmítal. Liebigovi jeho tehdejší postavení tento přístup umožňovalo. Jeho přičiněním se Německo stalo v 19. století světovým centrem chemického a fyziologického bádání.

Mnozí chemici a biologové se i po smrti obou vědců pokoušeli spor Liebiga s Pasteurem vyřešit – dlužno podotknout, že ne zcela nezaujatě. Např. německý chemik Eduard Büchner (nositel Liebigovy pamětní medaile z roku 1905) tvrdil, jak se lze dočíst v dodnes opisovaném hodnocení závěrů jeho prací, že spor definitivně vyřešil objevem bezbuněčného kvašení. V přírodě však takový proces neprobíhá. Büchner zkvasil cukerný roztok enzymy bez přítomnosti kvasinek, ale tyto enzymy získal z rozmělněných a vylisovaných původně živých kvasinek. Za tento objev, považovaný za začátek enzymových biotechnologických výrob, získal Büchner v roce 1907 Nobelovu cenu.

Mnoho biotechnologických výrob je dnes založeno na čistě enzymových technologiích. Patří k nim i výroba invertů sacharózy a hydrolyzátů škrobu nabízených jako krmiva pro včelstva. Sluší se konstatovat, že bez Pasteurem objevené úlohy mikroorganismů by všechny tyto výroby byly nemyslitelné. Enzymy se totiž stále získávají umělým způsobem z živých buněk mikrobiálních kultur. V některých biotechnologických výrobách jsou enzymy pro jejich úsporu a lepší působení jako biokatalyzátory navázány na polymerních nosičích podobně jako v protoplazmě živých buněk. Výroba piva, vína, medoviny či fermentace v mlékárenských technologiích jsou stále založeny na čistě přírodních procesech probíhajících uvnitř buněk použitých mikrobiálních kultur.

Pasteur byl fascinován světem mikroorganismů. Usilovným pozorováním a pokusy dospěl v druhé polovině 19. století k závěrům o mikrobiální infekci jako příčině mnoha nemocí. K závěrům, pro něž byl nenáviděn i mnoha autoritami lékařské vědy, které z důvodů vlastní ješitnosti odmítaly přiznat, v jak hlubokých a nebezpečných bludech jejich učení setrvává a kolik zbytečných úmrtí jejich nesterilní praxe stojí. Dokonce i fenomenální Pasteurův objev imunizace proti vzteklině, jejíž virový původce byl v 19. století „neviditelný“, se setkal přes mnoho zachráněných životů ve vědeckých kruzích s neuvěřitelně negativní reakcí a štvavou kampaní vůči Pasteurovi.

Pro současnou praxi v zemědělské výrobě a v chovu včel jsou stálou inspirací Pasteurovy úspěchy v boji se snětí slezinnou a Nosemou bombycis, která ničila chovy bource morušového. Mikroskopická identifikace původce nemoci umožnila přerušit řetězec jejího přenosu. Byla zavedena radikální metoda tlumení této nemoci likvidací vajíček nemocných motýlů bource, která současně s důkladnou sanitací a technologickými opatřeními zabránila přenosům nákazy v chovech bource morušového.

Dodnes je potlačování chorob likvidací jejich včas diagnostikovaných nositelů (včelstev nemocných morem včelího plodu nebo i roztočů infikovaných viry) a zamezení přesunů včelího díla a nástavků mezi stanovišti klíčovým opatřením v boji proti infekčním chorobám včel.

Boj s infekčními nemocemi je od časů Pasteura vždy založen i na včasné a správné identifikaci jejich původců. Byly to Pasteurovy pokusy se sterilizovanými živnými roztoky v baňkách s labutím hrdlem, které znamenaly definitivní konec teoriím o samovolném vzniku mikroorganismů samoplozením. Proto dnes víme, že ve starých plástech se netvoří mor včelího plodu a prostou výměnou díla se jej bohužel nezbavíme, že zkamenění včelího plodu (stále opisovaná aspergillus mykóza) neexistuje, protože „původce“ se vyvíjí jen na mrtvých včelách. Víme také, že původcem hniloby včelího plodu je pouze nesporulující Melissococcus plutonius a nikoli sekundárně se vyskytující sporulující Bacillus alvei. Tento poznatek zlepšuje prognózu při boji s hnilobou ve srovnání s potíráním moru. Mikrobiologický výzkum umožňuje nejen lépe provádět diagnózu, ale i volit účinné metody boje s nemocemi včel, likvidací jejich skutečných ohnisek, ohniskovou dezinfekcí a dalším sledováním jejich možného výskytu v okolí.

Abychom byli spravedliví, Liebigovy zásluhy přinejmenším o současné materiální blaho lidstva jsou mimořádně veliké. Studium fyziologie minerální výživy rostlin a zavedení výroby umělých hnojiv způsobilo doslova revoluci ve výnosech zemědělských plodin. Na tento obor navázal vzápětí i vznik a stálý rozvoj podniků produkujících agrochemii, z nichž ty největší (BAYER, BASF, SYNGENTA) nikoli náhodně sídlí v německy hovořících zemích.

Dnes si bez agrochemie nedokážeme moderní zemědělství představit. V tomto pokračujícím trendu vysoké spotřeby agrochemikálií je přítomno hodně z původního mechanicko-chemického a mikrobiologii přezírajícího pohledu Justuse von Liebiga, otce zakladatele tohoto oboru z první poloviny 19. století, kdy se začaly pod vlivem úspěchů agrochemie vytvářet představy o tom, že vše zlepší minerální hnojiva a později chemické přípravky na ochranu rostlin, že organická hmota, humus a půdní život nejsou příliš důležité, a univerzálním řešením bude hydroponické pěstování rostlin v umělých podmínkách skleníků zcela bez půdy. Takové pěstební technologie odpovídají nereálným představám o možnostech trvalého růstu zemědělské výroby jakoukoli cestou a někdy, bohužel, i za jakoukoli cenu. Jsme toho svědky i v současnosti, kdy chceme vyrábět stále více a rychleji, v důsledku čehož se setkáváme s extrémní koncentrací zemědělské výroby a s narůstajícími riziky kontaminace potravin pesticidy.

Liebig si v závěru života uvědomoval omezení spojená s nárůstem chemizace zemědělské výroby a svoji nově nabytou zkušenost vyjádřil ve svém testamentu těmito slovy:

„Bohužel skutečná krása zemědělství, s jeho stimulačními intelektuálními principy, je většinou podceňována. Umění zemědělství se ztrácí kvůli nevědomosti nevědeckých a krátkozrakých učitelů, kteří přesvědčí zemědělce, aby všechny své naděje spatřovali v univerzálních postupech a založili na opravných prostředcích, které příroda nezná. Sledováním mých rad, oslepených krátkodobými výsledky, zemědělci zapomínají na půdu a ztrácí ze zřetele její vnitřní hodnotu a její vliv. Zdrojem mého absurdního chování byla mylná víra. Nebuďte příliš kritičtí, když se chemik omlouvá při hodnocení chemických látek. Založil své závěry nikoli na poznatcích z praxe, ale vycházel spíše ze zemědělských publikací považovaných za správné a spolehlivé. Všechny zemědělské postupy lze vysvětlit jen na základě přírodních zákonů, které je řídí.“

Připomeňme také slova z odkazu Louise Pasteura přečteného jeho synem při otevření jeho světoznámého ústavu v Paříži:

„Ve světě se střetávají dva protichůdné zákony. Na jedné straně zákon krve a smrti, který stále vynalézá nové způsoby ničení a nutí lidi, aby byli každou chvíli připraveni odejít do války. Druhým zákonem je zákon míru, práce a blaha, který myslí jen na to, jak zbavit lidstvo bolestí a nemocí, které útočí ze všech stran. Nikdo z nás neví, který zákon zvítězí. My však můžeme s jistotou říci, že věda, která slouží zákonům lidskosti, bude ze všech sil usilovat, aby rozšířila hranice života.“

27.12. uplyne již 196 let od narození L. Pasteura. Lidé odcházejí, ale jejich dílo a stále inspirativní myšlenky odkazu zůstávají. Stojí za to si je připomínat.

Z bláta do louže

pole

V době sucha zemědělec odvádí drahocennou vodu ze zhutněné půdy do příkopu.

Polní práce probíhající v uplynulých dvou dekádách měsíce září provázela oblaka prachu za těžkou zemědělskou technikou pohybující se po velkých širých lánech. J. V. Sládek je kdysi nazval ještě rodnými. Nedávno jsem slyšel, že za necitlivé zásahy do naší krajiny může odosobněný vztah uživatelů k půdě. Manažeři zemědělských podniků, kteří půdu nevlastní, si prý hledí jen vlastních příjmů a co bude po jejich odchodu do penze je nezajímá. Tento názor nesdílím přinejmenším proto, že neodpovídá mým osobním zkušenostem. Stále v krajině hospodaří převážně potomci původních vlastníků nebo ti, kteří s prostředím, ve kterém se denně pohybují, srostli tak, že jim nemůže být lhostejné. Lány již asi nejsou rodné a vypadají úplně jinak než před stoletím. Jen na katastrálních mapách vidíme z dnešního pohledu neuvěřitelně rozdrobenou vlastnickou a tenkrát i uživatelskou strukturu zemědělské půdy i lesních pozemků. Přesto si troufám tvrdit, že vztah k prostředí, ve kterém lidé žijí, ve většině případů není odosobněn.

Jsou tu však objektivní podmínky. Zemědělské podniky již názvem vyjadřují, jaký charakter musí mít jejich činnost. Použití nových technologií se v zemědělském podnikání stává nezbytností. I drahá technika a chemické prostředky vycházejí v ekonomickém srovnání jednoznačně výhodněji než aktuální cena za původně vyšší podíl lidské práce. Lidí ochotných v tomto sektoru pracovat navíc s ohledem na současnou situaci na pracovním trhu ubývá.

Těžké stroje zvládnou dříve nepředstavitelný objem práce v optimálním čase. Čím větší stroje, tím rychleji a s menšími okamžitými náklady zasejí i sklidí. Zhutnění půdy, které vyvolávají, se však při použití mělké orby nebo snahách o bezorební postupy stává zdrojem mnoha problémů. Voda se z povrchových vrstev nevsakuje a na těžších půdách vytvoří každý deštík louže až mělká jezírka dusící zasetou kulturu v místě obklopeném vyprahlou „dříve ornicí“. Větší déšť pak cennou povrchovou vrstvu snadno smývá po utuženém podorničí. To vše se děje v situaci, kdy se za 2 – 3 dny za zemědělskými stroji na polích již zase valí oblaka prachu unášející nejjemnější cennou frakci půdy kamsi do okolí.

„Prach jsi a v prach se obrátíš“, říká starozákonní verš a snaží se tím připomenout naši odpovědnost před budoucím časem. Z lidské povahy bohužel vyplývá, že kdo dosáhl převahy v jakékoli oblasti, snažil se ji uplatnit pro získání dalších výhod a upevnění své nadvlády – často i za obrovskou cenu a nedozírné budoucí škody. Prostředky, kterými hospodaříme v krajině, nám takovou převahu – nad přírodou – dávají. Jaké jsou však důsledky tohoto stavu? Pesticidy používané jako mořidla, k nimž patří i systemické insekticidy, se prachem z půdy při setí rozlétají po okolní vegetaci. V takovém případě je dokonce lhostejné, zda jde o výsev kultur cukrovky, které nejsou navštěvovány včelami, nebo o kultury hmyzosnubné. A také louže na polích s utuženou půdou, přestože na nich není jediného kvítečku, představují pro včely, motýly a další opylovatele, kteří je s oblibou využívají jako alternativní zdroje vody, vážné nebezpečí. Studie provedená Výzkumným ústavem potravinářským v rakouském Klosterneuburgu, v zemi, která je považována spíše za baštu ekologických forem hospodaření na zemědělské půdě, ukázala, že vzorky získané z louží na polích kukuřice, řepky, sóji, obilí, ze sadů i z vinic souhrnně obsahovaly smrtící koktejl 58 různých herbicidů, fungicidů a insekticidů. Téměř ve všech kalužích byly produkty degradace atrazinu, pesticidu, který byl v Rakousku zakázán již v roce 1995 a v celé EU od roku 2005. Do té doby se této látce podařilo otrávit některé zdroje pitné vody i v ČR. Stejně špatná je – na rozdíl od medu – situace s kontaminací pylu ze zemědělských kultur pesticidy známá ze studií prováděných v různých zemích i v ČR. Pyl je přitom nenahraditelným základem výživy včel.

Tyto skutečnosti nemohou být překvapením, jestliže si uvědomíme, že spotřeba pesticidů v ČR v roce 2017 přesáhla 12 800 tun. Je zřejmé, že současné zemědělství již nedokáže ekonomicky vyrábět potraviny bez chemického ošetřování kultur, a je varující, v jak velké míře jsou používány herbicidy, především glyfosát, jehož spotřeba v ČR vloni přesáhla 750 tun a který je již mnoho let ve spotřebě nekorunovaným králem mezi všemi pesticidy. Důvody jsou logické – ve srovnání s jinými prostředky stejného použití relativně nízká toxicita vůči necílovým organismům a biologická odbouratelnost. Ve směsi s dalšími látkami např. v přípravku Roundup však jeho toxicita a nežádoucí účinky vzrůstají. U včel byl u této látky zjištěn vliv na dezorientaci létavek podobně jako u neonikotinoidů.

Jenže v lidské přirozenosti je chtít stále více a rychleji. Výsledkem jsou pole obilovin bez jediného květu následně opět „vhodná“ k další desikační dávce herbicidu bez omezení. Kolem vidíme včelí zelenou poušť ze samých trav v příkopech a usychající stromy podél komunikací, někdy i v blízkých zahradách. Včely proto trpí v létě stále častěji nedostatkem pestré pylové výživy.

Vzrůstající závislost zemědělské výroby na zemědělské chemii by měla vést také k zamyšlení, jak tuto závislost minimálně neprohlubovat. Celosvětově ovládá tento trh po několik posledních let již jen trojice oficiálně nadnárodních firem, pro které je ČR jedním z mnoha trhů – BAYER, DOWDUPONT a SYNGENTA. Dnes již nesou obrovskou odpovědnost za globální zdraví ekosystému Země a v této souvislosti jsou zodpovědné i za zdraví lidí. Svědčí o tom i nedávné a probíhající spory ovlivňující hodnotu těchto firem na akciových trzích. Vede se boj za zatřídění pesticidů do nižších tříd nebezpečnosti, zpochybňují se varovné závěry studií Světové zdravotnické organizace (WHO). S ohledem na poslední vývoj bychom proto neměli při hospodaření v krajině naši vlastní odpovědnost za zemědělskou produkci a stav naší přírody přenášet vzrůstající závislostí na zahraniční dodavatele. Jinak nám hrozí, že se i se všemi nadužívanými stovkami tun pesticidů na půdách ujetých jako mlat dostaneme z bláta do louže.

Šedivá je teorie a zelený strom života

lípa

Neradostný pohled na krajinu pozdního léta.

Od počátku pozdního léta v naší vysychající krajině s nepestrou druhovou skladbou původních rostlin nemají opylovatelé a z nich zvláště citliví zástupci včel – medonosných, samotářek či čmeláků – zajištěnu téměř žádnou nektarovou výživu. Pylu dokážou včely ještě stále nasbírat dostatek a zkušení a dobří včelaři včasným doplňováním zásob cukernými sirupy hned po posledním medobraní zabrání hladovění včel a zastavení výchovy jejich zimující generace. Včely samotářky většinou svůj cyklus ukončují na jaře nebo v době časného a vrcholného léta, kdy je v přírodě potravy ještě dostatek. Ale čmeláci hynou na posledních kvetoucích lípách plstnatých, když nedokážou nalézt v jejich květech dost stravitelných cukrů, a letos umírají hlady dokonce i pod jerlíny, které v důsledku sucha mají ve svých květech velice málo nektaru.

Mnozí chovatelé i někteří odborníci poukazují na rizika převčelení na řadě lokalit v ČR. Tvrdí se, že velký počet chovaných včelstev v regionu zhoršuje snůškové možnosti a tím i výživu a zdravotní stav včel, a to nejen včel medonosných, ale i solitérních druhů včel a čmeláků. Jenže to je jen šedivá teorie. Vědci, kteří zkoumali druhovou diverzitu původních včel na přírodních územích s různorodou vegetací, kde se rychle rozšířily dříve nepůvodní včely medonosné, ke svému překvapení zjistili, že se naopak v takto zavčelené krajině zvýšila druhová pestrost i početnost jiných druhů opylovatelů a zejména jiných a původních druhů včel. Patrně se tak stalo v důsledku většího rozšíření hmyzosnubných druhů rostlin kvůli jejich lepšímu opylení.

Teplé a především suché počasí může mít i pozitivní vliv na zdraví včelstev. Jak známo teplé klima, je-li provázeno suchem, neprospívá zvápenatění ani varroáze. Zda se tyto teoretické předpoklady potvrdí, ukážou následující měsíce. Co naopak jednoznačně letošní vývoj počasí včelám odebral, jsou medovicové snůšky v jejich druhé polovině, která vyžaduje sezónní přemnožení producentů. Pro úspěch sezóny medovice je však klíčová především její první polovina se snůškou medovice z puklic na smrcích. Její výpadek byl způsoben biotickými vlivy parazitů a predátorů již z loňského roku a na tuto skutečnost již neměl vliv letošní vývoj počasí a šíření sucha.

V poslední době se téma globálního sucha dostává do popředí zájmu více než téma globálního oteplování. Je tomu tak přesto, že po mimořádně teplém předjaří a jaru, které vegetačně skončily již v polovině května, i v červnu a červenci zůstaly měsíční teploty nadprůměrné. Vývoj vegetace od počátku léta byl na mnoha místech ČR urychlen více suchem než vyššími teplotami. Období nedostatku vody začalo již v závěru jara a s menšími přestávkami pokračuje dosud.

K dalšímu mimořádnému zvětšení vláhového deficitu přispívá zvláště současná vlna veder, jejíhož konce zatím nelze dohlédnout. Změny teplotního rozložení vodních a vzdušných proudů v západní části Evropy získaly trvalejší charakter a vedou ke stálému vzniku tlakových výší v této oblasti. Takto vzniklá anticyklonální meteorologická situace vede k blokování přílivu vlhčího oceánského vzduchu do střední Evropy a trvá již měsíce. Důsledkem delšího trvání a opakování této situace by byl přechod našeho území do zóny s výrazněji kontinentálním klimatem s horkými léty a mrazivými zimami, které mohou být dalším překvapivým důsledkem globálních teplotních změn. Místy může být naopak lokálních srážek tolik, že je vyprahlá země neabsorbuje a povedou k nepředvídatelným povodním.

Před více než čtvrtstoletím, kdy výklad povětrnostních změn prováděli meteorologové na televizních obrazovkách před velkými kreslenými synoptickými mapami, byla situace mnohem jednodušší a předpověď počasí s technickým vybavením nesrovnatelně horším, než máme dnes, byla mnohem jednodušší a lokálně přesnější. V téměř pravidelném sledu se nad námi a kolem nás tvořily cyklóny a anticyklóny, které přes naši krajinu střídavě hnaly studené a zvláště pak srážkami bohaté teplé a okluzní fronty. Dnes je počasí mnohem nevyzpytatelnější a přepínáme mezi několika složitými počítačovými modely, abychom se dobrali toho, jak bude v dané lokalitě zítra nebo pozítří, což má stále velký význam pro plánování zemědělských i včelařských činností. Příroda se tak stává více nevyzpytatelnou.

Přinejmenším z krátkodobého hlediska je třeba si už konečně uvědomit, že větrům a dešťům poroučet nebudeme, avšak co budeme muset učinit, je přizpůsobit se (pokorně) změněným klimatickým poměrům, ať už jsme se na této změně podíleli, nebo je důsledkem cyklických změn velkého planetárního rozsahu, které jsou lidskou činností neovlivnitelné.

Budeme muset chovat takové ekotypy včel, které budou prosperovat v měnícím se počasí. Pro dosud probíhající klimatické změny charakterizované zvláště letošním vegetačním vývojem zůstává selekce v rámci plemene včely kraňské stále ideální volbou. Pokud by klimatická změna přinesla také dlouhá zimní období bez možnosti proletů, byla by zde možnost využít vlastností karpatských včel geneticky našim kraňkám blízkých a v krajním případě ukrajinských stepních včel. Že by se snad měla naše krajina měnit v kontinentální jižní tajgu a potřebovala proto rozšíření včely tmavé, což by pro její agresivitu a ještě větší agresivitu jejích hybridů bylo spojeno s vytlačením včelařských malochovů ze zahrad a městského prostředí, se snad ještě dlouho netřeba obávat.

Bude třeba přehodnotit i náš pohled na hospodaření v krajině a ochranu přírody. Kulturní i přírodní ekosystémy jsou tvořeny měnícími se společenstvy, které svou druhovou skladbu odvozují z ekologických požadavků jednotlivých druhů. Nelze lpět na dogmatickém uplatňování managementu krajiny, který odpovídá jinému klimatickému modelu, stejně jako není rozumné chránit některá akademicky vymezená původní společenstva, jestliže jsme ze subjektivních nebo objektivních příčin nedokázali uchovat jejich životní podmínky (biotopy). V naší přírodě se v uplynulých desítkách až stovkách let i přičiněním člověka rozšířily mnohé druhy rostlin, u nichž se obáváme invazivity. Při pohledu na usychající vegetaci dnešních dnů je spíše smysluplné hledání druhů, které nové podmínky zvládnou a reálné stabilitě ekosystémů (např. jako zdroje potravy opylovatelů) pomohou, než konzervovat neudržitelné.

Úkolem současnosti musí být udržení vegetačního krytu lesa i bezlesí. Jinak narůstá ohrožení krajiny nejen vodní, ale stále častěji také větrnou erozí. Doufejme jen, že si nebudeme muset připomínat první kapitolu Steinbeckových Hroznů hněvu oceněných Nobelovou cenou za literaturu. Důsledkem ekologické katastrofy americké krajiny oseté plošně, kam oko dohlédne, kukuřicí byl krach drobných amerických farmářů v meziválečném období. Katastrofální průběh větrné eroze popisuje Steinbeck těmito slovy, která stále stojí za to si připomínat: „A vítr stále sílil. Škraloup uschlého bláta praskl a prach se vyvalil z polí a vysílal vysoko do vzduchu šedé, rozvleklé chocholy, jako když se líně převaluje kouř. Kukuřice šlehala po větru a vydávala suchý, praskavý zvuk. Nejjemnější prach se již nevrátil k zemi – zmizel v hloubce temnějící oblohy.“

Udržení vody je pro život v krajině procházející klimatickou změnou ke kontinentalitě zcela zásadní a vyžaduje udržení funkčních biokoridorů krajinné zeleně, rezervoárů vody a meandrujících vodotečí. Dnešní ohrožení lesních ekosystémů má původ v lesních plánech, podle kterých se zakládaly monokulturní lesy ještě za Rakousko-Uherska. Od druhé poloviny minulého století jsme se snažili nežádoucí stav zvýšením podílu listnáčů napravit. Bohužel ani to jsme na některých lokalitách nečinili důsledně, nebo nestihli včas. Nestabilita produkčních agrobiocenóz na orné půdě je však plodem změn od 50. let minulého století a po zřetelném zlepšení stavu v jeho posledním desetiletí dochází v posledních 20 letech opět ke zhoršování biodiverzity. Je to především důsledek výrazných intenzifikačních tlaků mechanizace a chemizace a nedostatečného uplatňování principů integrované ochrany rostlin či greeningu a zakládání biopásů.

Překvapivá rychlost změn fyzikálních faktorů našeho přírodního prostředí nás vede k přesvědčení o nutnosti přehodnocení současné praxe, o potřebě nových a nekonvenčních metod v přístupu k hospodaření v krajině, které budou i ke včelám více přátelské, aby náš strom života zůstal opravdu zeleným.

Krajina bělásků

lípa

Otakárek fenyklový na hlaváči obrovském. Vzácná návštěva v Májině údolí.

Krajina a příroda se mění nenápadně. Než postřehneme změnu, trvá to často desítky let. Dnešní mladá generace proto změnu z pohledu historie středoevropské přírody jakkoli nápadnou nezpozoruje a pamětníků mezi přírodovědci, zemědělci a lesníky ubývá. I když se druhové složení živé přírody mění pomalu, nejsou vzácné překvapivé a někdy nevratné důsledky.

V roce 1950 přední český zoolog prof. Komárek ještě uváděl, že černá zvěř je vzácná a chovaná v několika oborách, po půlstoletí se z ní stal přemnožený druh. Stalo se tak vinou člověka. Tam, kde je naše hospodaření v krajině příčinou nově vzniklé nerovnováhy, je také na lidech, aby sami byli účinnými regulátory a podíleli se na ochraně i tvorbě krajiny. Této odpovědnosti se nelze zbavit. Utopické představy, že necháme nápravu na přírodě, nebo snad v daném případě u přemnožených druhů zvěře použijeme regulaci velkými šelmami, jak je tomu na Slovensku, jsou v naší kulturní převážně zemědělské a intenzivně využívané krajině absurdní. 

Svět kolem sebe vnímá člověk jinak, když jde krajinou pěšky nebo jede na kole, než když se přepravuje automobilem, nebo obhospodařuje pole a lesy s moderní těžkou technikou řízenou GPS signálem v klimatizované kabině s chladničkou za zády. Ještě jinak to vidí v moderně zařízeném bytě u monitoru počítače. 

Projíždím naší kulturní krajinou často stovky kilometrů týdně v místech, které znám desítky let. To mně dává příležitost pozorovat změny, k nimž dochází. V letošním roce koncem června mě zaujala stále narůstající početnost běláska řepkového spojená s alarmujícím úbytkem dříve běžných okáčů a baboček. Možná by nás mohla potěšit tato skutečnost signalizující, že chemická ochrana řepkových polí nedosahuje takového stupně, aby byl bělásek řepkový ohrožen. Mohli bychom spekulovat i o tom, že v objemu produkce řepky se najdou plochy nezasažené pesticidy, nebo si tento druh vyselektoval jistou míru odolnosti, a kromě toho se jeho housenky vyvíjejí na mnoha dalších druzích brukvovitých rostlin. Nejspíše zde působí komplex příčin, který vyvolává tuto stále výraznější dominanci jednoho druhu v citlivě reagující motýlí entomofauně. Je to především skutečnost, že se nezměnil trend nivelizace biotopů vytvořením velkých celků s několika málo střídajícími se plodinami (v r. 2017: pšenice (830 tis. ha), řepka (394 tis. ha), ječmen (327 tis. ha), kukuřice (308 tis. ha)) a že po jarních nejvýše 6 týdnech hojnosti se krajina mění pro opylovatele v zelenou a v horších případech i v hnědnoucí poušť. Velký pokles ploch pícnin, zvláště vojtěšky a jetele v průběhu posledních 20 let výživu opylovatelů velmi zhoršil. Osevní plochy těchto pícnin od roku 1990 klesly v případě jetele lučního téměř o 3/4, u vojtěšky o více než polovinu. Každá z těchto plodin je pěstována jen asi na 60 tis. ha.

Více kontinentální sušší klima poslední doby přináší do krajiny s narůstajícími plochami kukuřice zvýšená rizika větrné i vodní eroze půdy, která může ohrozit naši budoucí potravinovou bezpečnost. Systémové řešení problému ochrany půdního fondu a výživy opylovatelů je přitom stále více potřebné. 

V našich lesích na mnoha místech prosychajících s často stanovištně nevhodnou druhovou skladbou dřevin se daří moderními prostředky úspěšněji bojovat s buření než s kůrovcem, s tou buření, která je v lesích jediným letním zdrojem potravy opylovatelů (maliníky, ostružiníky, vrbky, starčeky...). V lesích zejména na sušších lokalitách bez výskytu medovice tak včely hladoví. „Miny“ položené dříve monokulturním zakládáním lesů začínají vybuchovat. Někde se opře vítr, jinde vykoná spoušť hmyzí kalamita způsobená druhy, jimž jsme nerozumně vytvořili svým hospodařením v krajině ekologickou výhodu. Podobné ač bez zřejmých škod z přemnožení je tomu u zmíněných bělásků. Většina druhů hmyzu přitom z naší přírody naopak mizí. 

Ekologické škody vznikají i nevhodnými  metodami užití chemických prostředků v zemědělství. Častěji probíhá i letecká aplikace látek s dopady na životní prostředí. To přináší závažné důsledky pro kvalitu vod včetně zdrojů pitné vody. Přitom projevujeme někdy až paranoidní strach z vysazování nepůvodních keřů a stromů a jejich možného invazivního potenciálu. Řada těchto druhů vysazovaných téměř jen ve městech by v naší dnes převážně fádní kulturní krajině mohla podstatně pomoci zlepšit pastvu opylovatelů a zmenšit pokles druhové diverzity. Patří k nim například katalpy, svitely, jerlíny, evodie, pámelníky, komule, netvařce, arálie, ořechokřídlece a mnohé další druhy.  Alespoň jejich výsadby mohou pomoci, když realizace greeningu, která má již několik let opylovatelům v létě významně pomáhat, se příliš nedaří. 

V letošním roce se nedostatek nektarových i medovicových snůšek po časném skončení jarního období začal projevovat již v druhé polovině května, v oblastech s akátovou snůškou o 10 dnů později. Včely medonosné, čmeláky a samotářky ještě několik týdnů v červnu živily lípy, avšak i na těchto stanovištích přichází s koncem června ukončení snůšky. Medonosným včelám pomohou včelaři. Musí krmit dříve a více, než tomu bývalo. Úbytky létavek denně nahrazují stovky a tisíce nových včel líhnoucích se v úlech. Ostatním opylovatelům také důležitým pro udržení přírodní rovnováhy ale nikdo pomoci nemůže.

Jsme potěšeni každým pozoruhodným jedincem opylovatele, který se vedle včel medonosných, rok od roku méně početných samotářek, čmeláků a všudypřítomných bělásků objeví v našem areálu v Májině údolí. Tento týden to byl i jeden kus ozdoby naší přírody – otakárka fenyklového. Můžeme jen doufat, že nebyl z posledních exemplářů tohoto druhu a že nebudeme žít jen v krajině bělásků.

Klimatická změna a včelařství

lípa

Včela medonosná a květy lípy velkolisté, snímek z Roudnice nad Labem 30. 5. 2018

Rozkvět lípy velkolisté signalizuje začátek teplého letního období. Pravidelně je spojen s časem obrůstajících otav a letními prázdninami „za dveřmi“.

V letošním roce je všechno jinak – akáty odkvetly, sena ještě často nesklizena, do prázdnin ještě více než měsíc.

Vegetace se vyvíjela po již obvykle teplejším lednu dlouhodobě podle neobvykle kontinentálního klimatického a vegetačního schématu. Chladnou až do konce března prodlouženou fázi vegetačního klidu vystřídalo dvouměsíční mimořádně teplé a na frontální srážky přicházející z Atlantiku velice chudé počasí.

V krátké době prvních 10 dubnových dnů bylo vyrovnáno zpoždění vegetačního rozvoje a v rychlém sledu následovaly v přírodě další předjarní a jarní vegetační vývojové fáze. Na tom by nebylo nic neobvyklého, protože předjarní vývojové fáze včetně následujíciho časného jara jsou svým začátkem v různých letech kalendářně velmi proměnlivé, do vrcholného jara s kvetením jádrovin se však vývoj v přírodě ustavuje na velmi podobných kalendářních termínech. Od poloviny května postupně slábne určující vliv teplot a narůstá vliv půdní vláhy jako kritického faktoru, který prodlužuje nebo při nedostatku zkracuje délku vegetačních fází. V letošním květnu působení trvale vysokých teplot na zrychlený nástup vegetačních období a jejich krátké trvání posílila i velmi klesající zásoba půdní vláhy. Místní korekci přináší srážky v závěru května. Nejsou však spojeny s obvyklou cirkulací vzdušných hmot ze severozápadního směru, ale s větry přesně opačného směru. Srážky, které takto přicházejí nad silně prohřátou krajinu střední Evropy se vyskytují velmi nerovnoměrně, často jsou přívalové a zanechávají místy více škod než užitku, protože tolik potřebnou vodu nedokáže vyprahlá půda v krátkém čase absorbovat.

V přírodních neregulovatelných systémech by bylo chybou činit senzační závěry z mimořádného průběhu současné sezóny. Přestože z dobře doložených meteorologických dat víme, že v poslední době převládají roky s vyššími než průměrnými teplotami, fenologický vývoj předjaří, jara i již skončeného časného léta letošního roku je ale natolik mimořádný, že pro něj nelze najít v tomto i minulém století srovnání.

Na přelomu května a června za normálních okolností rozkvétá akát a s ním začíná fenologická fáze včelařského časného léta. Letos je tato převážně nektarodarná dřevina již několik dnů a v teplých oblastech dokonce až 2 týdny odkvetlá, efektivní přínos nektaru a pylu z řepky skončil v polovině května, zatímco vloni v první dekádě května řepková pole rozkvétala. Většina fenologických fází jara byla letos zkrácena o třetinu, v předjaří o polovinu. Stálé pokračování v tomto trendu vyústilo v současný stav, kdy kvetení lípy velkolisté v ČR začínající po odkvětu akátů obvykle uprostřed druhé červnové dekády má proti normálnímu stavu předstih 2 – 3 týdnů. Po 25. květnu odpovídá stav vegetace v ČR fenologické fázi vrcholného léta.

Nesdělujeme tyto skutečnosti proto, že bychom chtěli podporovat dílčí hypotézy o změnách klimatu, ať je jejich vyvolávací příčina v působení přírodních změn (výrazné změny oceánských proudů) nebo činnosti člověka (vypouštění skleníkových plynů). Považuji však za potřebné upozornit, že včelařství v takových mimořádných sezónách, jakou představuje ta letošní, čelí a bude čelit potřebě udržení ekotypů včely medonosné s ranou snůškovou zralostí. Máme za sebou výbornou mednou snůšku z trnky, dalších slivoní, javorů, hlohů, velmi dobrou sezónu řepkové medné snůšky, skvělé výsledky poskytla snůška z mimořádně bohatě kvetoucích akátů. Všechny tyto snůšky však měly jedno velké ALE – nastaly neobvykle časně a trvaly neobvykle krátce. Byly cennou lekcí všem včelařům, kteří dosud nepochopili potřebu zimování silných včelstev ve velkém úlovém prostoru, i těm, kteří nechtějí chápat přednosti kraňských včelstev právě pro takový typ vegetačního vývoje, jaký probíhá letos a – i když jim to aktuální legislativa v ČR nedovoluje – snaží se rozchovávat jiná plemena včel nevhodná do aktuálních snůškově klimatických podmínek.

Světový den včel a včelařů

Dnes 20. května voněly akáty. Časné léto je tady. Včely se snášely k česnům zatížené nektarem. Z jejich přebytků již čerpáme my, včelaři, svou odměnu.

Dnes také mají včely a včelaři svůj „světový den“. Je to svátek jejich společné práce, který jsme před šesti lety navrhli v ČR při příležitosti mezinárodního setkání mladých včelařů IMYB. Tento svátek má především přispívat k chápání významu drobných pracovitých opylovatelů, na jejichž píli závisí rovnováha v přírodě, zemědělství a v konečném důsledku i zdraví nás, lidí.

Přeji včelařům a včelám celého světa pevné zdraví
RNDr. Václav Švamberk

K připomenutí důvodů vzniku iniciativy k vyhlášení tohoto dne cituji z memoranda přijatého účastníky IMYB z července 2012, jehož jsem autorem:

Včely tvoří významnou součást přírody ve všech geografických zónách jako opylovatelé umožňující reprodukci významné části druhů, které tvoří základ fytocenóz, na nichž závisí rovnováha suchozemských ekosystémů a udržitelný rozvoj civilizace.

Přítomnost a zdraví včel v přírodě je znakem kvality prostředí pro život všech organismů, člověka nevyjímaje.

Včela medonosná (Apis mellifera L.) stojící na vrcholu vývoje eusociálních včelovitých (Apidae) poskytuje užitek formou produktů využívaných v potravinářství i v dalších aplikacích, jejichž užitečnost je ověřena praxí našich předků i výsledky současného výzkumu.

Staleté soužití člověka se včelou medonosnou se podílelo na kulturním vývoji lidstva ve všech zemích, kde je tento druh včel původní. Také do ostatních oblastí byla včela medonosná šířena vždy s lidskou kulturou. Včelařství v jeho různých formách je proto součástí kulturního dědictví lidstva zasluhujícího ochrany.

Ochrana včel a jejich chov od minulosti do současnosti je zdrojem hlubokého poznání přírodních zákonitostí i výchovy člověka k úctě k přírodě a k její ochraně jako celku.

Z těchto důvodů vyhlašujeme měsíc květen, měsíc kdy včely dosahují vrcholu svého rozvoje, měsícem včelařství a 20. květen mezinárodním dnem včel a včelařů na připomenutí významu včel a jejich chovu pro přírodu a lidskou společnost.

Brady

pyl

Vyvěšení části létavek (starších dělnic zapojených do snůšky) pomáhá včelstvu za tepla v regulaci teploty úlového prostředí. Je-li dočasné a probíhá za sucha především ve večerních hodinách je normálním jevem souvisejícím se slábnutím snůšky. Včelstva s většími „bradami“ vyvěšených včel a zvláště pak ta, před jejichž česny zůstávají vyvěšené včely v dopoledních hodinách během snůškového dne, je třeba prohlédnout, zda mají příležitost ke stavbě, nepotřebují rozšířit prostor přidáním nástavku s mezistěnami a mladšími soušemi, nebo zda již nepřecházejí do rojové nálady. Pravidelnou součástí této kontroly je i kontrola množství a činnosti včel v podmetech náhledem do tohoto prostoru otevřením vyklopitelných nebo vyjímatelných zadních dvířek úlových den.

Řepka ozimá – požehnání nebo prokletí?

pyl

Mikroskopický snímek pylu, který aktuálně ve vzduchu převažuje: vlevo 3 pylová zrna smrku, vpravo menší ledvinovitá pylová zrna borovice.

Nastal čas zaprášených automobilů, oken a vůbec všeho. Nerudný český člověk vidí žlutá pole řepky a žlutý pyl a spojitost je jasná. Jenže – vše je jinak. V minulém týdnu jsem projížděl kolem desítek řepkových polí, abych nakonec podrobil vrstvu žlutého prášku usazeného na autě mikroskopickému zkoumání. Předpoklad se potvrdil – žádná řepka (ta tvoří hrudkující lepkavý nepolétavý pyl), ale z více než 90 % směs pylu jehličnanů – smrků a borovic, jejichž velká pylová zrna nadnášejí nápadné tmavé vzdušné vaky. V posledních letech kvetou smrky a borovice zvláště bohatě (vždy v době kvetení řepky), doufejme, že jejich bohatá produkce pylu není jen příznakem suchem se zhoršujícího zdravotního stavu.

Žlutá pole řepky jsou včelám prostřeným stolem, mohou však být i smrtonosnou pastí. V uplynulém týdnu jsme se zúčastnili jednání na MZe, které bylo věnováno novému způsobu předávání informací o stanovištích včelstev pro zemědělce prostřednictvím databáze v evidenci LPIS a související nahlašovací povinností o chemické ochraně rostlin.

Na takovém setkání lze očekávat, že obě strany budou hájit stanoviska odpovídající jejich zájmům. Včelařům se nelíbí veřejně přístupná databáze parcel, na kterých jsou umístěna včelstva, zemědělcům pak povinnost informovat chovatele včel, z nichž někteří neuvedli do evidence e-mailový ani telefonní kontakt. Někteří ošetřovatelé porostů si nahlašovací povinnost již vyložili po svém a posílají včelařům zprávy ve stylu: „Budeme ošetřovat přípravky nebezpečnými a zvláště nebezpečnými i používat jejich směsi od dubna do listopadu.“ Na druhé straně existují i včelaři, kteří se cítí být obtěžováni informací o chystaném chemickém ošetření plodin. Asi podle hesla, že „lépe je v bláhové naději žíti, nežli nepříjemnou poznat jistotu“.

Pokud se sejdou takové zdánlivé názorové antipody, nebylo by daleko k úplnému zrušení nahlašovací povinnosti. To bychom však považovali za velkou chybu v situaci, kdy konečně obě strany získaly relevantní data, o nichž neměly tušení.

Přestože ani v nové úpravě zákona není všechno ideální a v některých případech zbytečně přináší zemědělcům nadměrnou administrativní zátěž kvůli včelařům, kteří nemají v databázi uvedené e-mailové spojení, zrušením nahlašovací povinnosti bychom ztratili důležitý přehled o zásazích, které v agroekosystémech přinášejí rizika sociálním i samotářským včelám, čmelákům i jiným druhům opylovatelů.

I když převážnou část opylovací činnosti v předjaří a na jaře zajišťují včely medonosné, podíl ostatních divoce žijících druhů včel, kterých je více než 600 druhů, je nezanedbatelný. Tyto druhy jsou nevhodným chemickým zásahem ohroženy ještě více než včela medonosná. Jejich dolet za snůškou je menší, nemají tak jako včelstva možnost kombinovat přínos potravy z více zdrojů a především nemají žádnou možnost nahradit jedince usmrcené na jedovaté kultuře stovkami až tisíci denně se líhnoucích nových včel. Včela medonosná pak zachraňuje situaci na poli boje za budoucí výnos a biodiverzitu za obrovských obětí svým počtem, stále novými posilami rodícími se v úlech a nahrazováním ztrát dodávkami nových oddělků odjinud.

V diskusi na MZe o případných změnách v nahlašovací povinnosti o plánovaném použití chemické ochrany rostlin jsme zmínili SWOT analýzu a porovnali příležitosti a hrozby, které jsou s aktuální praxí spojené. Užitek z příležitosti komunikovat se zemědělskými podniky z našeho pohledu výrazně převažuje nad riziky spojenými s veřejnou dostupností lokálních databází pozemků s umístěnými včelstvy. Namítnuta byla i cost benefit analýza. Ano, bezprostřední náklady a zisky se v zemědělství počítají snáze, jenže v porovnání se strategickým uvažováním SWOT je to jen taková střelba na krátkou vzdálenost. Někdy můžeme vyhrát bitvu, ale prohrát válku.

Jsme si vědomi toho, že zemědělská výroba je ekonomickými důvody často tlačena k takovým formám hospodaření, které nejsou včelám dlouhodobě přátelské. Potřeba nezbytné návratnosti prostředků a dosahování zisku vede k nutnosti používání stále výkonnější, avšak nákladné zemědělské techniky, k pěstování velmi omezeného sortimentu plodin se zjednodušenými osevními postupy i k požadavkům na jejich stále častější chemickou ochranu. Naším cílem, který prosazujeme, je ochrana nejen včely medonosné, ale i četných dalších ještě mnohem více ohrožených opylovatelů v intenzivně využívaných agrobiocenózách. Zemědělská výroba se ve své současné praxi bez agrochemikálií obejít nemůže. Jejich aplikace, aby nedocházelo ke škodám, se však musí řídit pravidly, která jsou známá, ne vždy však respektovaná.

Chovatelé včel a specialisté z jejich řad mohou přispět zpřesňujícími informacemi k minimalizaci reálných rizik a škod. Jen oni znají ze své denní praxe aktuální snůškovou situaci včel v oblasti, zdroje okamžité pastvy včel včetně rizik spočívajících v kvetoucích druzích ekotonů navštěvovaných včelami na okrajích ošetřovaných kultur, cirkadiánní (24 hodinový) biorytmus výletů za snůškou z jejího denního váhového profilu či letové koridory včel za zdroji snůšky do polí, sadů i lesů. To jsou důvody, proč nechceme přijít o příležitost, jak ve spolupráci se zemědělci lépe chránit opylovatele. O příležitost, kterou nám aktuálně poznatky z nahlašování chemické ochrany zemědělských kultur dávají.

Jsme si vědomi toho, že některé plodiny jsou mimořádně významným zdrojem potravy včel. Patří k nim i právě kvetoucí porosty řepky, které jsou každoročně zdrojem pro více než polovinu produkce medu v ČR. Jakkoli je řepka ozimá včelám požehnáním, může být i prokletím – při nezvládnuté technologii ochrany jejích porostů a aplikaci nesprávných prostředků v nevhodný čas.

V praxi využitelné zajímavé informace poskytuje především monitoring snůškové aktivity včel prostřednictvím záznamových úlových vah. Získaný denní váhový profil ukazuje na aktuální „denní plán“ letové aktivity včel, který se za stabilních podmínek počasí během několika následujících dnů mění málo. Při velmi vysokých teplotách v závěru uplynulého týdne a v podvečer působícím suchu se vyšší aktivita včel začala přesouvat do ranních a dopoledních hodin, kdy (v souvislosti s produkcí a koncentrací nektaru) je na řepce s dobrým vodním režimem zpravidla nízká.

Znalost rizik je prvotním předpokladem pro způsob hospodaření v krajině, který omezí často zcela zbytečné negativní důsledky. Proto považujeme využití dat o umístění včelstev z databáze LPIS zemědělci za krok správným směrem.

graf 1

První 2 dny letošní řepkové snůšky 19. – 20. 4. 2018 (Kožlany, Plzeň – sever)

graf 2

Vliv vysokých teplot a sucha v závěru letošního dubna 28. – 29. 4. 2018 (Kožlany, PS)

Bojujme za naše včely!

řepka

Řepka na většině míst právě rozkvétá.

V těchto dnech, kdy na řadě míst rozkvétá porost řepky, mnohým z nás bohužel přicházejí oznámení od některých zemědělců, kteří „zaspali“ a chtějí opožděně aplikovat přípravek zvlášť nebezpečný pro včely Nurelle D – tento přípravek je určen pro aplikaci výhradně do nekvetoucího porostu s ochranou lhůtou minimálně týden před rozkvětem.

Náš spolek posílá těmto zemědělcům e-mail, kterým je žádáme, aby svůj záměr opožděné aplikace nebezpečného přípravku nerealizovali, současně posíláme e-mail v kopii na příslušnou Státní rostlinolékařskou správu http://eagri.cz/public/web/srs/uvodnik-ukzuz.html. Jestliže také chcete reagovat na hlášení o pozdní aplikaci Nurelle D, najdete níže typový text.

Pokud je zemědělec zvlášť bezohledný, asi mu ani takové upozornění nezabrání, aby svou činností ohrozil naše včely a další užitečný hmyz. Ale je to varování – možných následků záměrné otravy živočichů v důsledku nedodržení správných postupů jsou si zemědělci pravděpodobně vědomi.

Sluší se také poděkovat Ministerstvu zemědělství, které se v poslední době ocitlo pod palbou některých včelařů pro zveřejnění a zpřístupnění stanovišť včelstev v systému LPIS. Tito včelaři se obávají o svůj majetek, což je jistě lidsky pochopitelné. Čas ukáže, jestli je tato obava lichá nebo ne, to znamená, jestli se zvýší krádeže včelstev. Daleko důležitější pro včelaře by však mělo být, že nyní získávají přehled o aplikacích chemických prostředků při ochraně rostlin, a mohou na hrozbu otrav včel reagovat. Současný stav ukazuje, jak byla předchozí zakonná úprava nedostatečná (dříve včelaři dostali upozornění zřídkakdy). Za prospěšnou novelu pravidel patří Ministerstvu zemědělství velký včelařský dík.

Typový text:

Vážený pane…/Vážená paní….,
přijměte prosím upozornění, že přípravek Nurelle D (2. ošetření) je dovoleno používat limitně 2 týdny až minimálně 1 týden PŘED rozkvětem řepky. Jedná se o prostředek ZVLÁŠŤ NEBEZPEČNÝ pro včely – Nurelle D není dovoleno používat na porost, který rozkvétá/kvete (z důvodů, který víte jen Vy sám, jste se významně posunul za dobu, kdy jste tento prostředek mohl použít).

Jak sám jistě víte, ve dnech, kdy plánujete ošetření, bude řepka právě rozkvétat/kvést. Vaše případná aplikace přípravku Nurelle D v uvedeném období je v rozporu se Zákonem o rostlinolékařské péči (Zákon č. 326/2004 Sb.) a Vyhláškou o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin (Vyhláška č. 327/2012 Sb.).

Protože mám včelstva umístěna v doletu polí, která obhospodařujete, důrazně Vás žádám, abyste NEREALIZOVAL aplikaci přípravků Nurelle D z důvodů, že porost řepky bude v plánovaném termínu rozkvétat/kvést.

Velice bych ocenil, kdybyste mi sdělil, že oznámenou aplikaci NEBUDETE REALIZOVAT.

Pro případnou ochranu Vašich zemědělských porostů jistě můžete v nejbližších dnech použít jiné přípravky s významně nižší nebezpečností pro včely, které jsou popsány v metodice ošetřování řepky ozimé.

Považuji za správné a čestné Vás upozornit, že budeme Vaše polnosti v nastávajících dnech monitorovat. V případě Vaší aktivity proti platným zákonům a předpisům ČR se obrátím na příslušné orgány.

Tento e-mail posílám pro informací též orgánům Státní rostlinolékařské správy.

Děkuji za pochopení a prosím o Vaši brzkou odpověď.

Ode zdi ke zdi

Prave-ted-2018-03-29

Zdraví je tím, co lidé nejvíce přejí – sobě, včelám, oboru, ekosystému, ekonomice. S ním souvisí i potřeba stability a trvale udržitelného rozvoje. Stabilita určuje zdraví rozmezím fyziologických hodnot, růstu, vývoje i biodiverzity přírodních soustav. Přiblížit se k hranicím tohoto rozmezí s sebou nese velká rizika. Lidé, zvláště bez dostatku zkušenost, touží často po extrémech a zkouší či pokouší, co systém unese a přitom vynese. Výnos však bývá v těchto případech záporný, čistá ztráta, od ekonomické až po ztrátu toho nejcennějšího.

Příkladů těchto extrémů i ve včelařství je mnoho.

Velkovčelaři versus malovčelaři

Až příliš často se objevují protichůdné názory, které vyzdvihují potřebu chovat včelstva v malém nebo velkém chovu. Jsou i případy nepěkných osočování jedné skupiny chovatelů druhou. Kam vede průmyslový (velkokapacitní, faremní) chov včel, známe hlavně ze zámoří, některé ošklivé případy zanedbaných stanovišť včelstev malochovatelů známe naopak i z ČR. Oba způsoby chovu přitom mohou velmi dobře a ke vzájemnému prospěchu koexistovat.

Konzervativní versus liberální

Na jedné ze svých prvních přednášek jsem se před 35 lety věnoval potřebě opustit zastaralé úly a přejít definitivně k chovu včelstev v nástavkových úlech. Pan předseda místní včelařské organizace se velmi pochvalně o přednášce vyjádřil, ale studenou sprchu si nechal nakonec – „My už tady své metody máme a nebudeme na nich nic měnit,“ řekl. Dříve byly baštou konzervatismu hlavně malochovy. Dnes již to neplatí. Mnozí malovčelaři naopak zkouší kdejaký nedomyšlený nápad. Výsledkem jsou úhyny včelstev při relativizaci a nedodržování nařízených léčebně preventivních opatření. S tím souvisí ohrožení zdravotní situace šířením nemocí včel do okolí. Jiným příkladem je bastardizace našich chovů z nelegálně distribuovaných matek různých plemen medonosných včel. Bez ohledu na skutečnost, že ve vlasti hybridních buckfastských včel dnes řeší britští včelaři, jak obnovit původní ostrovním podmínkám dobře přizpůsobené plemeno. Zejména naše hlavní město se hemží barevnými včelími hybridy od liberálních pokusníků. Opuštění ověřených metod ošetřování včelstev liberalisté často prosazují pod pláštíkem dogmatických hesel. Hovoří o potřebě uplatňovat darwinismus – přírodní výběr, když chtějí omezit zásahy proti nebezpečným nemocem včel a opustit skutečnou plemenářskou práci na vědeckých základech. Poukazují na zahraniční zkušenosti z jiných zemí, kde jsou často jiné přírodně klimatické podmínky, hustota včelstev a s ní související nákazový tlak. Jakkoli jsem sám nakloněn potřebě liberálních změn a svobodnému výběru chovatelských metod, vždy nakonec platí, že každá nadměrná tolerance hraničí s hloupostí.

Těžit versus investovat

I když představa o tom, co je správné, je u většiny (alespoň navenek) silně vychýlená k pozitivnímu chápání investic, je takový systém v extrémní podobě cestou ke krachu. Některé včelařské provozy, zvláště vedené začátečníky, mají tendenci k neúměrně nákladným až ekonomicky nezdůvodnitelným investicím bez možné návratnosti. Nejsou-li taková zařízení využitelná, často odčerpávaji prostředky z dotačních zdrojů, které by bylo možno účelněji vynaložit u jiných včelařů. Opakem je těžba včelích produktů z provozu, do kterého vlastníci nic nevracejí. Přitom se často zapomíná na skutečnost, že tou nejlepší investicí je kvalitní vzdělání. (Lépe je naučit hladového rybařit než mu jen podat dotovanou rybu.)

Jenže vzdělávat lze také různě. I zde existují extrémy – na jedné straně přednášky pouze s mluveným slovem, na druhém pólu samotné praktické ukázky a cvičení. Slova bez ukázky a stejně tak i pouhá praxe či beseda nad otevřeným úlem bez teorie nejsou efektivní metodou předávání poznatků. Je nám stále více třeba polytechnického vzdělávání, které vysvětluje poznatky na vědeckých principech, a převádí je v prakticky využitelné technické dovednosti. Kanadský výzkum, jehož výsledky byly vloni představeny na kongresu Apimondie, ukázal, že u začínajících včelařů přesahují v prvním roce ztráty včelstev běžně polovinu zazimovaného stavu. Vzhledem k rizikům šíření nemocí včel a neznalosti následků jejich bastardizace je potřeba vzdělávání začínajících včelařů zvláště velká.

Průmyslové versus ekologické

Rozhodování mezi intenzivními formami zemědělské velkovýroby a požadavky či praxí ekologického zemědělství představuje podobné dilema jako volba mezi intenzivními metodami chovu včel s četnými provozními zásahy a extenzivními způsoby včelaření s jejich minimem. Lehce se sklouzává k nebezpečným krajnostem, kdy na jedné straně zemědělské kultury a hospodářská zvířata držíme pod stálou „ochrannou a podpůrnou clonou“ chemických látek a v jiných provozech se pokoušíme s nemalými ztrátami dát prostor adaptaci v rámci „přírodního výběru“.

Bezzásahový přístup metodou James Bond, kdy v podmínkách tlaku infekce a parazitů počítáme se šťastnou náhodou darwinovské selekce na přežití, je vhodný nejvýše v izolovaných ostrovních populacích. Výsledky u včely medonosné jsou mírně řečeno nepřesvědčivé. Zřejmý podíl na této skutečnosti má od přírody slabý imunitní systém jedinců včely medonosné nahrazovaný mechanismy sociální imunity včetně udržování ochranné propolisové bariéry. Tyto přirozené obranné mechanismy jsou při chovu včelstev ještě oslabovány nepromyšlenými zásahy do jejich těla (úlového prostředí). My lidé přece také používáme dezinfekční prostředky v okolním prostředí a nikoli vnitřně.

Při kontrole nepoužívání zakázaných látek, jakými jsou antibiotika, jiná léčiva a obecně pesticidy, může představovat problém aplikace zásady jejich nulové přítomnosti v medu. Již současné limity, na nichž je kontrolována přítomnost antibiotik v medu, jsou u řady z nich 10x – 100x přísnější než běžně povolené zbytky těchto látek v mase a v mléku. Bude-li se ještě zpřísňovat limit pro kontrolu antibiotik, na kterém dojde k likvidaci medu na hodnoty 0,01 ppb a nižší, což vývoj instrumentálních metod analytické chemie v principu umožňuje, střetneme se patrně s pozitivními vzorky zcela přírodního původu. Antibiotika jsou totiž produkována mikroorganismy, které se vyskytují v přírodě, a jejich stopový přenos z půdy do rostlinné zemědělské produkce již byl prokázán dokonce i u přísně sledovaných látek, jakými je chloramfenikol nebo metabolity nitrofuranů. Drahé metody stanovení nepřítomnosti stopových množství nepovolených látek se přitom přirozeně promítají i do snížení ceny pro prvovýrobce medu.

Rozumnou střední cestou se tak jeví po desetiletích oprášené principy uměřené integrované ochrany hospodářsky pěstovaných rostlin i zvířat. EU již v roce 2009 vydala legislativní ustanovení, v němž nařídila všem členským státům vytvořit Národní akční plán, ve kterém si stanoví cíle k dosažení udržitelného používání pesticidů. Tato povinnost byla definována směrnicí 2009/128/ES, jejíž ustanovení byla v roce 2012 novelou zákona č. 326/2004 Sb. O rostlinolékařské péči vyjádřena v české legislativě. Pro pěstitele v ČR vyplývá od 1. 1. 2014 povinné uplatňování zásad integrované ochrany rostlin definovaných ve vyhlášce č. 205/2012 Sb.

Příroda versus lidé

Vliv lidského hospodaření, které ovlivňuje krajinu střední Evropy po tisíciletí, není zdaleka jen negativní. Mozaika různorodých ploch vznikající činností člověka se často stává domovem pro více druhů organismů, než by hostil velkoplošný homogenní ekosystém bez vlivu člověka.
Sečení luk či pasení dobytka pestrosti přírody prospívá, a naopak monokulturní obhospodařovávání polí či zalesňování její biodiverzitu snižuje. Pestrá příroda lidskou přítomnost potřebuje, ale v míře rozumné a různorodé. Včelám přátelská různorodost v přírodě ovlivněné člověkem schází. Rozkvetlá krajina předjaří a jara, která nabízí mnoho nektaru a pylu, se od června na mnoha místech mění pro včely v zelenou poušť, v níž ještě konáme tažení proti akátům a se značně menším zápalem, než tomu bývalo za našich předků, se staráme o údržbu a obnovu stromořadí lip.

Technokratické versus celostní

V řízení společnosti se prosadily technokratické metody rozhodování. Zdůrazňují především funkční plánování s cílem dosažení maximální efektivity a ekonomické rentability s menší mírou ohledu na místní a individuální potřeby lidí. Lidé, kteří se z vnitřního přesvědčení snaží vzepřít tomuto systému, často při důkladném promýšlení svého nápadu nakonec (někdy s překvapením) zjišťují, že neodpovídá možnostem jejich životního stylu. Sní o vlastních potravinách, „nechemickém“ ovoci, zelenině, vejcích, mase či vlastním medu. Jenže činnosti, které jsou pro získání těchto produktů potřebné, vyžadují množství času a vytrvalé úsilí. Je to prostě moc práce, která si může vyžádat změny a omezení v celém dosavadním stylu života. Mnoho lidí si to ve svých úvahách zpočátku neumí ani představit. Je proto potřebné před přijetím rozhodnutí, například o chovu včel, udělat celostní analýzu, seznámit se s potřebami a porovnat s možnostmi. Často je jednodušší koupit kvalitní produkty u blízkého chovatele. Ještě důkladnější analýza je potřebná tehdy, jestliže má být plánovaná činnost významným zdrojem příjmů. Nejde přitom o jednorázový proces rozhodnutí, ale ekonomická realita vyžaduje stálé kritické přehodnocování na základě nových zkušeností z provozu i měnících se požadavků trhu. Celostní analýza je potřebná i pro podporu celého včelařského oboru.

Globální versus lokální

Ve vývoji (nejen) potravinářské výroby v posledních desetiletích velmi posílil vliv korporátních celků. S koncentrací obchodu do velkých center se velice zmenšily možnosti místních malovýrobců pro přístup na trh s potravinami. Mnoho lokálních malovýrobců svou činnost ukončilo. Velkovýroba nemá být a ani zdaleka nemusí být nekvalitní. Na druhé straně by trvalý globalizační trend postupně unifikoval výrobky a v konečném důsledku spotřebitelům velmi omezil výběr. Vedl by i k zániku krajových a zemských specialit. Tomuto riziku se u nás i jinde v EU snažíme bránit podporou prodeje potravin místního původu. V našem oboru tomu pomáhá možnost prodeje medu „ze dvora“ – přímo od včelařů v množství do 2 tun na chovatele včel. Tuto možnost je třeba v každém případě zachovat. Dává spotřebiteli příležitost zakoupit opravdu krajový produkt a nejen „globální“ med. Vždyť v supermarketu již můžete pořídit v jediné sklenici – na „rozdíl“ od dřívějšího označení med z EU a mimo EU – med s původem: z ČR, Ukrajiny, Moldavské republiky, Argentiny, Uruguaye, Chile a Mexika (Všechny tyto země uvedeny na etiketě jedné sklenice medu! Máme chuť se nad tím zasmát, ale je to bohužel realita.).

Jak konstatoval již v 17. století J. A. Komenský – „Člověk, co koná, nemá konat slepým pudem, nýbrž rozuměje svým pracím a z tohoto porozumění vyplývá nutně opatrné rozhlížení, aby prací nechyboval.“ Chyby v důsledku směřování k extrémům v některých oblastech, které jsem výše uvedl, nás vedou ode zdi ke zdi. Srážka s realitou potom nebývá vůbec příjemná.

Proč máme rádi staročeské

zaklady-chovu-vcelstev

Výrobky s přívlastkem staro jsou (nejen) v ČR oblíbené. Na trhu jsou staročeské medoviny, perníky, koření, sýry, brambůrky, výrobky Staročeské pekárny a mnoho jiných podobně pojmenovaných produktů. Proč je moderní vedle starého často vnímáno jako méněcenné? Netáhnou „moderní“ potraviny, ale výrobky staročeské či selské kuchyně, která má pohledem současné vědy k optimálnímu složení lidské výživy často velice daleko.

Na střeše rodinného domku mám krytinu z tašek Bratři Fišerové – Letky. Nestárnou, neloupou se, neteče skrz ně, přestože jsou staré asi 90 let. Nevím, jestli prodej výrobků bratří Fišerů provázela stejná reklama, jaká provází prodej současných střešních krytin, na které výrobci nabízejí záruku několik málo desítek let, ale rozhodně nemají, vyjádřeno novodobými termíny, šidítka a kazítka. Reklamou byla kvalita vyjádřená trvanlivostí, která nakonec výrobce přežila. Možná právě v tom je zdroj nostalgie po všech výrobcích i potravinách s atributem staro-, které se v představách nemalé části populace staly zárukou věcí poctivě vyrobených.

Dnes je cílem vyrobit levně s šidítky a brzy mít příležitost prodat nový neopravitelný produkt s omezenou životností, což usnadní kazítka. Druhý zmíněný nešvar úplně neplatí pro potravinářskou výrobu, v níž je cílem dosažení dlouhé trvanlivosti potravin. Porovnáme-li tradiční metody konzervace uzením, vysokým obsahem soli (někdy i cukrů) se současným používáním nízkých kontrolovaných dávek prověřených konzervantů neoblíbených éček – a uchováním v chladu, vychází zdravotní rizika „moderní“ formy konzervace mnohem příznivěji.  Cílem potravinářské výroby je v první řadě zdravotní nezávadnost, kvalita se stává v podmínkách dravého trhu plného šidítek stále více synonymem pro autentický (pravý) poctivý či nefalšovaný výrobek.

Med poctivě vyrábí naše včely. Není to prostá směs přesyceného roztoku jednoduchých cukrů a prolinu, jehož obsah včely zvýšily, aby mohly získat rychle využitelnou energii. Med obsahuje mnoho dalších biologicky aktivních složek. Když by byl nekvalitní, ze špatných surovin a s nedokončeným procesem zrání, a proto netrvanlivý, stálo by to včelstvo v přírodě život. Šidítka a kazítka v úlu nemají místo. To ovšem neznamená, že nemohou být spojena s následnou vědomou i nevědomou činností zpracovatelů a obchodníků s včelími produkty. Jak ukazují analýzy trhu v ČR, EU i celosvětově, je míra falšování medu alarmující. Takový produkt nedosahuje účinku, který od medu zvláště v tomto čase nastupující chřipkové epidemie očekáváme.

V mlékárně Tatra v Hlinsku jsem si všiml tento týden nápisu: "Jak se mléko dělá z trávy? Recept znají jenom krávy." My včelaři můžeme dodat: A jak se med dělá z květů? Z včelích plástů jenom je tu!

Dříve používané názvy včelí med nebo pravý včelí med jsou legislativně nesprávné a nesmí se používat. Med stejně jako máslo nemůže být jiný než pravý. Doufám proto, že v novodobé záplavě produktu označovaného odborníky již nikoli jako falšovaný (adulterated), ale rovnou falešný med (fake honey), nebudou muset spotřebitelé hledat záruku pravosti v medu staročeském.

Základy chovu včelstev podle ročních období

zaklady-chovu-vcelstev

Nejnovější kniha dr. Švamberka je určena jak začínajícím, tak i zkušenějším včelařům, kteří si chtějí rozšířit znalosti nebo ověřit svou včelařskou praxi. Další informace o knize Základy chovu včelstev podle ročních období najdete v rubrice Nabízíme.

PF 2018

pf

PF 2018
Nebuďme tak chamtiví, abychom se museli bát budoucnosti

viden

Vidíme-li tu na pohled krásnou stranu přítomnosti, nezapomínejme na její zdroje a udržitelnost. Vánoční Vídeň 2017.

viden

Styl našeho života má líc i rub. Tepelná elektrárna Počerady.

Při přednáškách sekce technologie a kvality na kongresu Apimondia 2017 v Istanbulu jsem si vzpomněl na televizní pořad z doby před pěti lety. Chtěli jsme tehdy upozornit na narůstající problém falšovaného medu v obchodní síti a téma zaujalo jednu televizní stanici. Všechno proběhlo nečekaně rychle. Ráno telefonát a v poledne přijel štáb natočit rozhovor. Netušil jsem, jak bude téma režijně ztvárněno, když si redaktor vyžádal 2 sklenice s medem na ukázku. Spot zahájil otázkou, jak může spotřebitel poznat, zda je med „pravý nebo pančovaný“. Přitom střídavě zdvihal 2 sklenice – v obou byl můj stejný pravý med.

Nyní je situace s falšováním medu mnohem horší než byla v roce 2012. Falzifikáty medu, jak dokládají poslední analýzy, pronikly do obchodu s medem celosvětově. Na Apimondii v Istanbulu jsme se dozvěděli, že 70 % analyzovaných vzorků medu v USA obsahuje jeho náhražky, v Evropě je to asi 14 %, avšak při nižším počtu prováděných rozborů. Zdá se, že jsou i podstatné rozdíly v přístupu ke kontrolám na různých trzích uvnitř EU a některé státy (ne ČR ani žádný z našich sousedů) jsou více než jiné vstupní branou falšovaného medu do společenství. Spotřebitelé si kupují produkty označené jako med, kterých se organismus včel ani nedotkl. Vzhledem k růstu prodeje „stoprocentního nemedu“ ve světě je legislativně závažná přítomnost stopových množství reziduí nežádoucích látek (antibiotik, pesticidů, alkaloidů aj.) nebo podvodná deklarace geografického původu medu ještě prohřeškem menším.

Důvody tohoto stavu jsou zřejmé. S životní úrovní narůstá spotřeba medu. Obchod přitom stlačuje ceny výrobců. Uzavírá s nimi smlouvy o nákupech jen velkých celoročních dodávek potravin za nejnižší ceny. Ve filmu More than Honey odkrývá podstatu našich problémů majitel Miller´s Honey Company, jednoho z největších výrobců medu v USA. Ve svém rozhodování se sice řídí hodnocením příležitostí a rizik, ale vzápětí říká, že jediné dva hnací motory v životě jsou chamtivost a strach.

Někteří zpracovatelé reagují na požadavky současného trhu hledáním nejlevnějších surovin, výrobních postupů i vysoce erudovaného plagiátorského servisu, aby bylo možné požadavek pravosti obejít a dosáhnout zisku za každou cenu. Rostou tak nároky na kontrolní činnost a náklady na vybavení laboratoří. VŠCHT otevřela již v roce 2011 obor Forenzní analýza pro uplatnění v oblasti kriminalistiky zaměřený také do oblasti falšování potravin. Probíhá stálý závod mezi plagiátory a detektivy, který nemá a sotva bude mít v dohledné době vítěze.

Neobvyklá kombinace fyzikálně-chemických vlastností medu (krystalizace, barva, vodivost, pH, mikroskopický rozbor, HMF, enzymové aktivity i chuťové posouzení) odhalí odborníkovi falšování často dříve než rutinní rozbor analytické laboratoře odděleně sledující jednotlivé parametry. Náš spolek usiluje proto o vzdělávání spotřebitelské veřejnosti seznamováním s kvalitativními znaky typických druhů medu z produkce ČR, které jsou falšováním prakticky nedosažitelné. Potřebná je i znalost nákladů, které přináší při správné provozní praxi včelařství a zpracování včelích produktů. Falšovaný produkt se někdy prozradí i nereálně nízkou cenou. V Číně se totiž nakupuje surový med za ceny až trojnásobně vyšší, než je nabízená exportní cena i s dopravou do USA nebo EU.

Řešení problémů současnosti spatřujeme v lepší výchově a vzdělávání k rozumné spotřebě při respektování potřeb přírody a pohody chovaných zvířat – i včelstev. Přirozenou cestou tak můžeme dosáhnout jejich zvýšené produktivity a hradit zvýšenou poptávku po medu v ČR z vlastních zdrojů. Varováním včelařům a hlavně spotřebitelům by měla být data publikovaná na Apimondii 2017, podle kterých je ČR z hlediska příležitostí pro světové vývozce medu v posledních dvou letech čtvrtým nejrychleji rostoucím trhem dovozu medu. Nechceme, a věříme, že ani nepotřebujeme se přizpůsobovat včelařským provozním technologiím inspirovaným výkrmnami a klecovými velkochovy hospodářských zvířat. Pro nás zneklidňujícím způsobem k nim směřují některé světové technologie koncentrovaného faremního chovu včel. V nich jsou včelstva celoročně krmena náhražkami pylu a přírodních vitaminů, nezřídka po tisících převážena na stakilometrové vzdálenosti a vzápětí přeléčena antibiotiky.

Vše, co z přírody odebíráme, má skutečně svou cenu – příležitostí a rizik. V den zimního slunovratu jsem projížděl kolem našich tepelných elektráren, stále největšího zdroje energie pro naše domácnosti. Je to impozantní pohled na symboly industriální éry rozsvěcující právě teď tisíce ne vždy potřebných světel. Spalujeme nejen v elektrárnách v obrovském množství to, co vznikalo miliony let, a žijeme v Evropě pohodlněji než všechny generace před námi.

Trvalá udržitelnost tepla našeho domova, plných stolů, naší životní úrovně a její nejpodstatnější složky, kterou je zdraví, závisí na moudrém užívání přírodních zdrojů, zejména obnovitelných. Nebuďme proto tak chamtiví, abychom se museli budoucnosti bát.

Vážení přátelé, přeji pevné zdraví Vám i vašim včelstvům a hodně kvalitního medu v roce 2018.


RNDr. Václav Švamberk, předseda Spolku pro rozvoj včelařství MÁJA

Vánoční přání

PF

Podzimní zamyšlení

areál

Centrální budova Agroenvironmentálního vzdělávacího centra - včelařského areálu Mája v Májině udolí

Při cestách podzimní krajinou, které většina nás pracovně vytížených „moderních“ lidí koná v rychlých dopravních prostředcích, k nám alespoň staženým okénkem automobilu občas zavane vůně zorané země. V mé mysli je spojena se vzpomínkami na dávno zašlou dobu bramborových brigád. Byly často první i poslední příležitostí, kdy bylo možné poznat z blízka pravou Zemi živitelku. Bylo to poznání více konkrétní než u plného talíře a sklenice pěnivého moku v Českých Budějovicích.

Dnes je člověk přírodě vzdálen a nejvíce je to patrné právě na konci vegetační sezóny. Těžkou práci tisíců lidí na polích převzaly ještě těžší stroje. Vidíme je jen tu a tam, protože vybaveny moderní technikou zvládnou v jediném dnu obdělat dříve nepředstavitelné plochy. Člověk dnes vládne krajině dvěma prostředky – novou zemědělskou technikou a širokým použitím agrochemikálií. Jen on sám se tím z krajiny vytratil a půdě vzdálil.

Zbavit se dřiny našich dědů a otců je jistě pozitivním rysem dnešní doby a stejně tak nepotřebujeme, aby dnešní mládež lezla po kolenou v brambořišti. Něco bychom však ztrácet rozhodně neměli – úctu ke krajině a půdě, která je a musí zůstat zdrojem obživy. K tomuto vztahu dokáže účinně pomáhat právě včelařství, protože včela medonosná mnohem více než jiná hospodářská zvířata závisí na stavu přírody a krajiny a o jejich zdraví nás informuje. Působit ještě účinněji na tomto dosud málo obdělaném poli agroenvironmentálního vzdělávání se včelařskými zaměřením nám umožní zahájení činnosti našeho nového centra v Kožlanech na severním Plzeňsku.

Začínáme zde naplno pracovat v těchto dnech, v době, kdy včelstva naopak již svoji aktivitu snižují. Z denních záznamů úlových vah je zřejmý pokles spotřeby zásob. Současně  již pozorujeme pokles teploty nad připravovanými zimními sedisky včelstev. Tato měření jsou v souladu s poznatky z posledních podzimních  prohlídek, podle kterých letos končí plodování rychleji a dříve než tomu bylo v minulých letech. Proto očekáváme, že v letošním roce bude možné provádět efektivněji ošetření proti varroáze od poloviny října.

V tomto čase se činnost včelařů zaměřuje na možnosti získávání dotací, přitom by se však nemělo zapomínat, že tou nejdůležitější hodnotou je zdraví – i našich včelstev.   O tom, jaký bude v příštím roce jejich zdravotní stav z hlavní části rozhodnou léčebná opatření chovatelů včel v následujících podzimních týdnech a měsících.

Palec nahoru, palec dolů

kukuruza

Ani kukuřičná pole nemusí být jen fádním zdrojem pylu - diky Kralovické zemědělské a.s.

Druhá polovina pozdního léta – podletí již po 2 týdny vládne naší přírodě. Co v ní kvete? Například původně africký starček úzkolistý (Senecio inaequidens Dc.) – pronikající k nám teplými oblastmi Polabí a Povltaví i podél železničních tratí. Tak nám přibývá další problém k starčeku přímětníku, hajnímu a dalším druhům tohoto rodu u nás původním či před mnoha lety zdomácnělým. Mnohé z nich jsou dnes v centru pozornosti i u orgánů státní správy a samosprávy, jak jsme se mohli nedávno přesvědčit v diskusi s pracovníky Magistrátu Hlavního města Prahy. Problémovým se nejeví jen invazivita starčeku úzkolistého, ale i možné nežádoucí o vlivnění kvality medu pyrrolizidinovými alkaloidy starčekového nektaru. Zde jsme však tyto obavy v diskusi na magistrátu mohli odmítnout, protože doba kvetení starčeků spadá do pozdního léta, kdy každý pořádný včelař již odběr medu ukončil, a věnuje se včasnému léčení včelstev a doplňování jejich zásob krmením. Pokud by si tak nepočínal, přestane být včelařem, protože mu včelstva uhynou.

Starček představuje tak stejný irelevantní problém, jako dříve diskutovaná možnost výskytu pylu GMO kukuřice v medu. Jednak kukuřice kvete právě nyní, kdy mají mít včelaři med dávno sklizený stejně jako v případě kvetoucích starčeků, současně však na rozdíl od těchto invazivních druhů flóry GMO (Bt) kukuřice je v posledních letech na našich polích "na vyhynutí". Zlatá éra jejího pěstování byla v ČR před 10 lety, nyní její plochy klesly téměř k 0.

Když se vrátíme k problematice pyrrolizidinových alkaloidů, jejich monitoring je naopak na vzestupu. V letošním roce renomované laboratoře provádějící rozbory dováženého medu do EU stanovují již obsah až 27 těchto látek. Všeobecně se rozšířilo povědomí o možném poškození jater těmito alkaloidy (hepatotoxicitě). Varování před rozšiřováním brutnákovitých rostlin, zejména rodů brutnák a hadinec a využíváním snůšky z nich je snad na místě jen v případě jejich velkoplošných kultur. V případě starčeků je riziko vzniku druhového medu větší, reálně však nehrozí kvůli době kvetení. Co si však myslet o skutečném nebezpečí konzumace medu se stopami těchto látek pro naše játra, jestliže je prokazatelná jejich stejná přítomnost v černém, zeleném či Rooibos čaji, nemluvě o jejich ještě vyšším obsahu v čaji meduňkovém a v odvarech z heřmánku. Situace nápadně připomíná mediální hysterie kolem stop antibiotik v medu při tolerovaných obsazích některých z nich v 10 x až 100 x vyšších koncentracích v mléce, mléčných výrobcích a jiných živočišných produktech. Vždyť čajů či mléka a mléčných výrobků s příznivými účinky na lidské zdraví konzumujeme mnohonásobně více než medu.

Rozum pláče, když rotačky a webové stránky plní senzacechtivé články. V současné době je sledováno velmi důsledně v medu mnoho pyrrolizidinových alkaloidů, současně desítky inhibičních látek - antibiotik a sulfonamidů, řada cizorodých látek a charakteristik svědčících o falšování medu (C13, cizí oligosacharidy, 1H-NMR profil, beta-fruktofuranosidáza, cizí alfa amyláza), 6 různých repelentních prostředků, pesticidy užívané v zemědělství a rezidua akaricidních látek užívaných v chovu včel, těžké kovy, GMO pyl, radioaktivita, glycerol, kvasinky…

A situace se ještě zhoršuje, když zemědělci v některých oblastech Jižní Ameriky půdu doslova zamořili herbicidními glyfosáty (u nás známý Roundup). Není potom překvapivé, že některé dovážené medy z Uruguaye nedokáží splnit ani dosud benevolentní evropskou normu na obsah glyfosátů v medu a tím vznikla potřeba dalších analýz medu.

Před necelým měsícem byla vložena do evropského systému rychlého varování při zjištění kvalitativních nedostatků ve složení potravin a krmiv – Rapid Alert System for Food and Feed (RASFF) – informace o nálezu proteinu laktoglobulinu v dovezeném medu původem z Číny. Jeho výskyt vytváří rizika alergií pro některé konzumenty a především signalizuje možnost cíleného přídavku této látky za účelem maskování chemického složení falšovaného medu, a tak se nabízí možnost dalšího nákladného monitoringu.

Cena za potřebný rozbor homogenizovaných 20 tun medu již dnes často přesahuje všechny náklady na jeho kamionovou přepravu od dodavatele ke zpracovateli na vzdálenosti mnoha set kilometrů v Evropě. Pokud by podobné rozbory byly požadovány u jiných zemědělských komodit živočišného původu, musela by se jejich cena pro spotřebitele zvýšit rázem o desítky procent, případně adekvátně snížit pro prvovýrobce, což je zcela nepředstavitelné.

Před několika dny se začala diskutovat záležitost výskytu fipronilu ve vejcích. Až do vlastního potravního řetězce jsme tak dostali tento včelám extrémně nebezpečný systemický insekticid jeho aplikací v chovech drůbeže. Fipronil (účinná látka přípravku REGENT 800 WG) býval v 90. letech minulého století – po předcházející éře otrav způsobovaných organofosfáty – až do roku 2003, kdy byla zrušena jeho registrace k ošetření řepkových porostů, nejčastější příčinou úhynů včel a poškození včelstev krátce po rozkvětu řepky. Kdyby byl fipronil v medu, jistě by to bylo jiné sousto pro média, jenže kvůli jeho obrovské jedovatosti pro včely uhynulá včelstva přirozeně žádný med nevyprodukovala. V době před jeho zákazem, kdy se jej používaly stovky kilogramů na našich polích, zhruba polovina veškeré spotřeby připadala právě na řepkové kultury.

Nedávná úprava seznamu nepůvodních druhů rostlin a živočichů, které je zakázáno do EU a tedy i ČR dovážet a zde pěstovat a chovat nás také zaujala. Kupodivu z toho vyšla dobře křídlatka a s ní se křížící opletka čínská – rdesno baldžuánské, stejně jako masivně rozšířené severoamerické druhy celíků, které již před desetiletími zaplavily Prahu a mnoho dalších měst a antropogenizovaných stanovišť v ČR a nikomu, jak se zdá, nevadí. Podle očekávání byl doplněn bolševník velkolepý, který jistě do ČR nikdo dovážet nebude a jehož invazivní charakter je znám po desetiletí. Doplněna byla i netýkavka žláznatá – přinejmenším donedávna oblíbená rostlina zahrádkářů v Bayerisch Eisensteinu, odkud pronikla i do NP Šumava. Tato rostlina, kterou mají ve velké oblibě především čmeláci, však již dávno kolonizovala údolní nivy našich řek, kde místy destruovala původní vegetaci vytlačováním kompaktních porostů kopřivy dvoudomé. Kromě toho snahy o její likvidaci podle renomovaných studií našich specialistů na rostlinné invaze z celkem nedávné doby spíše vytvářejí prostor pro jiné rostliny se silnějším invazivním potenciálem – například právě výše uvedené křídlatky včelami až do prvních mrazů také oblíbené. Zdá se však, že nebudeme smět včetně našeho arboreta (1 či 2 rostliny), ale ani českých renomovaných botanických zahrad a parků mít vysazenu klejichu hedvábnou. Nevím, co tomu řeknou v Maďarsku, kde je plošně zdrojem ceněných druhových medů. Pochybuji však, že by jejich názor byl jiný než na direktivy o potřebě likvidace porostů akátu, na nichž je v mnoha oblastech zcela závislá rentabilita maďarského chovu včel.

Boj proti ondatře, nutrii či husici nilské vzhledem k reálným škodám způsobovaným chráněnými či donedávna chráněnými bobry, vydrami, kormorány či škodám, které by nám přinesla širší reintrodukce medvěda hnědého, vzbuzují rozpaky. Živě si představujeme chov včelstev na vyvýšených plošinách a pod ochranou elektrických ohradníků, které zkušená zvláště chráněná šelma dokáže překonat. Tak se alespoň těšíme z rozumného kroku – zařazení sršně asijské (Vespa velutina) na seznam nebezpečných invazivních druhů. Tu by však sotva někdo cíleně dovážel a choval, zvláště, když se boj (nepříliš úspěšný) s tímto druhem ohrožujícím včelařství vede v západní Evropě již od roku 2004.

Tak už to bývá. Jakkoli exaktní věda poskytuje správná tvrdá data, jejich zjednodušené chápání a často populistický výklad nezbývá než s nadhledem poněkud relativizovat.

A co ten palec nahoru? I ten je jen relativní. Při středověkých zápasech gladiátorů byl rozhodnutím negativním – o smrti, nikoli o životě. O něm rozhodoval sevřený palec v pěst: „pollice compresso favor iudicabatur“ = „o přízni se rozhoduje sevřením palce“.

Chtěli bychom alespoň v závěru tohoto příspěvku vyjádřit naši přízeň lidem, kteří správným rozhodováním ze svých pozic v naší krajině pomocí opylovatelům pomáhají i přírodě jako celku. Všimli jsme si, že v našemu Areálu Mája (naleznete jej již správně i na google maps) blízké Kralovické zemědělské a. s. věnovali a věnují pozornost zpestření okrajových partií zemědělských kultur pásy hmyzosnubných rostlin (greeningu) se současným antierozním účinkem. V současné době pak naši pozornost zaujalo přísetí slunečnice v pásu po obvodu kukuřičného pole. Slunečnice sice erozi nebrání, to však konkrétní pozemek ani nepotřebuje. Obě kulturní rostliny jsou sice v Evropě nepůvodní, stejně jako křídlatka rostoucí hned v sousedství u zdi opuštěného statku, avšak včelám a čmelákům se tak dostává bohaté snůšky nektaru a pylu. Děkujeme za ně.

Lidé se často honí za chimérickými představami plynoucími z neznalosti faktů a zkušeností stejně jako z obliby a nutkání předčasně rozhodovat a propagovat neprověřené metody. Často přitom zapomínají, že je třeba s opravdovou znalostí věci konat tady a teď. Nezapomínejme proto, že včelstva od nás právě teď a tady potřebují: prostor, zásoby potravy, pylovou pastvu, plodování schopnou matku, řádné přeléčení a také pokoj pro formování základů včelstva před příchodem podzimu a zimy. To je důležité. V tom ostatním, o čem jsem se chtěl zmínit, a co nelze rychle změnit, je třeba alespoň podporovat kritické myšlení.

Na prahu příští sezóny

med

V medné sklizni roku 2017 převažuje podíl květového medu.

Le Roi est mort, vive le Roi! - Král je mrtev, ať žije král. Produkční část roku 2017 je za námi a s jejím koncem právě podletím (vřes již rozkvétá) začíná včelařský produkční rok 2018. Přesto, že téměř na celém území ČR byl výnos medu nepříznivě ovlivněn měsíc i déle trvajícím nedostatkem vláhy, který se negativně projevil na medovicových snůškách, celková medná sklizeň jistě uspokojí každého zájemce o nákup českého medu přímo od včelaře.

Stejně jako v řadě předcházejících sezón i v té právě skončené je převažujícím produktem květový med z jarních snůšek. Kvetení akátu bylo v mnoha lokalitách ovlivněno jarními mrazovými škodami a kde k nim nedošlo, odkvetl v suchém počasí velmi rychle. Dobré předpoklady medovicové snůšky rovněž ovlivnilo červnové sucho. Místa, ve kterých probíhala produkce medovice puklicí poloskrytou, však poskytla lokálně dobrý výnos tohoto medu s hlavní snůškou probíhající do 24. června 2017. Sklizeň tohoto medu je v letošním roce mezi různými stanovišti i ve stejných oblastech velmi rozdílná, celkově však zůstává jen zlomkem produkce květových medů.

Sucho v době vrcholného léta zasáhlo zvláště negativně kvetení lip i tvorbu medovice mšicového původu na těchto i dalších druzích živných rostlin. Vedlejším důsledkem této skutečnosti byla produkce medovice bez podílu melecitózy. Medovicový med i přes velmi nízký obsah vody je bez krystalické příměsi letos podstatně snáze filtrovatelný.

Dalším efektem sucha byl místní pozitivní efekt na přínos nektaru a pylu z jetele. Zvláště po prvních srážkách na konci června a počátku července v mnoha lokalitách převažoval přínos jetelového pylu v tmavě hnědých rouskách.

Změna atmosférické cirkulace, která se začala projevovat od přelomu června a července s sebou přináší (a po většinu července i nadále přinášet bude) mnohem vlhčí ráz počasí. Nelze proto vyloučit, že se objeví i pozdní produkce medovice. Od druhé poloviny července však již není na co čekat. Včelstva je nutné včas ošetřit proti varroáze a postarat se o dostatek zásob v úlech co nejdříve po posledním medobraní, aby příští právě začínající sezóna byla úspěšná a neskončila na některých včelnicích ztrátami včelstev hned na svém počátku v následujících 2 - 3 měsících. Často nevratné škody bývají důsledkem i zdánlivě malých nedodržení lhůt pro provádění těchto úkonů v chovech včel. Proto se nám jeví anglická verze rčení při nástupu nového krále pro začátek sezóny příhodnější - King is dead, long live the king! Král je mrtev, ať dlouho žije král!

Hlavní jarní snůšky skončily

graf

V průběhu posledních 2 týdnů skončily jarní snůšky roku 2017. Dělo se tak postupně od nejteplejších regionů po vyšší, chladnější a vlhčí polohy ČR.

Konec doby kvetení řepky se letos s kvetením akátu prolíná jen minimálně. Více v chráněných teplých oblastech městských aglomerací, kde květenství akátu nebyla poničena mrazy a kde již koncem května velmi časně akáty odkvetly. I ve volné krajině zůstalo mnoho lokalit, kde v rozvoji opožděná květenství akátu přečkala dubnové a květnové mrazy a rozkvétají postupně až po odkvětu jarní vegetace. Je potěšitelné, že výhled akátové snůšky je právě vzhledem k jeho opožděnému vegetačnímu vývoji lepší, než bylo možno před 3 týdny předpokládat. Rozdíl ve vývoji vegetace mezi teplými lokalitami a středními i nižšími středními polohami kolem 350 m. n. m. je pro aktuální fenologické období neobvykle velký. Zatímco v Praze již kvete lípa velkolistá a akáty odkvetly, ve středních polohách nepoškozené porosty akátu rozkvétají až v těchto dnech – v krajině v níž se již v minulém týdnu ztratila žluť řepkových polí.

Na většině území ČR začal optimální čas pro vytáčení jarních druhů medu až v minulém týdnu. Jejich druhový charakter bude letos velmi výrazný. Na stanovištích s vysokým podílem řepkového nektaru v květnové snůšce nedoporučujeme otálet s odběrem medu do příštího týdne jednak z důvodu mísení s aktuálně ještě místně významným přínosem z akátu a s očekávanou medovicovou snůškou, zvláště však z důvodu rizik možné krystalizace medu v plástech. K té přispívá ochlazení, velký prostor úlu s oddálením tepelného jádra plodového tělesa od nástavků zaplněných medem i menší obsazení nástavků se zavíčkovanými mednými plásty včelami.

V minulém týdnu ukončená hlavní jarní snůška nám potvrdila některé významné zkušenosti známé již z našich dřívějších dat. Na grafu z doby vrcholu časné řepkové snůšky lze dokumentovat, že aktivita včel na kvetoucích řepkových polích zásadně stoupá až v odpoledních hodinách bez ohledu na příznivé dopolední teploty a vrcholí až v podvečerních hodinách. Za příznivých podmínek je stále mnohem větší ještě před soumrakem než v ranních a dopoledních hodinách. Doporučení chemicky ošetřovat řepku v pozdních odpoledních a večerních hodinách je z tohoto důvodu nesprávné. Velmi závažnou chybou je zejména míchání tekutých hnojiv do jinak časem a způsobem aplikace povolených přípravků. Také proto došlo v uplynulém měsíci k několika případům otrav včel. Ke škodám otravami včel na polních kulturách dochází od vrcholného jara do léta často na náhodné mozaice včelnic vzhledem k velké doletové vzdálenosti a specializaci jednotlivých stanovišť včelstev na určitý porost s optimální produkcí nektaru či pylu, který nemusí být zdaleka tím nejbližším.

Další rok bez akátového medu

akat

Poupata v květenstvích akátu poškozená mrazem ukončila svůj vývoj v letošním roce předčasně. (U Roudnice nad Labem 17. 5. 2017)

Když jsme se před krátkým časem vyjadřovali ke snahám o plošné likvidace akátů, nevěděli jsme ještě, co můžeme letos očekávat od této dřeviny jako významného zdroje medné produkce v ČR.

Tím je akát především v teplých regionech našeho státu, kde tvoří zvláště významnou část nektarové snůšky včel. Bohužel letošní mrazy v druhé polovině dubna a zvláště pak 9. – 10. 5. 2017 zmařily naděje na dobrou akátovou snůšku. Stalo se tak již druhým rokem po sobě.

Květní poupata se zachovala jen v chráněných lokalitách velkých měst. Většina květenství akátu v akátinách teplých klimatických oblastí, i když se to nemusí při zběžném pohledu jevit, je však nevratně poškozena a akát – stejně jako vloni – nerozkvete. Je to velká škoda, protože letošní násada květenství akátů je bohatá.

Hlídejme si své akáty

prave

Akát v pražské Ruzyni v prosperujícím společenství s řadou dalších rostlinných druhů.

Na začátku dubna při ekologické cestě metrem utkvěl můj pohled na titulku článku: Konec pražských akátů. Podle odborníků škodí přírodě.

Článek, dílo to novinářské, je plný diskutabilních konstatování a nevyhnul se ani vzletným a ničím nepodloženým frázím k věření, jimiž jsme dnes a denně ze všech stran zaplavováni.

Například se dovídáme, že: "akáty cíleně hubí okolní vegetaci", "v okolí metropole jich lze najít pěknou řádku", "upadly v dendrologickou nemilost a musí pryč", "bránily erozi, dnes jsou hrozbou" tj. zřejmě nějak náhle ztratily schopnost erozi bránit a jiné nesmyslné pikantnosti.

V té téměř válečné propagandě – tentokrát proti jednomu druhu dřeviny – se mně vybavila řada vzpomínek staršího i novějšího data.

Nezapomenutelná vzpomínka na dětství, kdy jsme s koňským povozem vezli s tátou seno z luk u Berounky nedaleko soutoku se Střelou a všude tam krásně kvetly a voněly akáty stejně jako rovněž již zatracované janovce, vlčí boby a jiná „cizokrajná zpestření“ naší přírody. Hučely včelami a voněly medem. Ta akátina mi byla a je součástí domova a je tam dodnes. Tak alespoň tam mně ji snad nevykácí. Bylo by to absurdní a asi by se na takovou absurditu nesehnalo naštěstí dost financí.

O akátu se potom pozitivně psalo, jak si z dětství také vzpomínám, i v Honzíkově cestě, použil ho přece, aby dostal kozu ze silnice, ale vlastně nevím, jestli v novém vydání už také nebyl nebo snad nebude tento přivandrovalý a nyní tendenčně nenáviděný druh z knihy vypuštěn.

Když jsem pak končil gymnaziální studium a obhajoval svou práci o ekologických aspektech chovu včel v roce 1980 v rámci studentské odborné činnosti v Banské Bystrici, vzpomínám si na tehdy úspěšnou práci  M. Lhotákové zabývající se fytocenologickým snímkováním akátin na plzeňsku. Myslím, že někteří lidé, kteří se cítí být povoláni bojovat za naši přírodu, v životě žádnou akátinou na jaře a v létě neprošli. Potom by sotva mohli napsat, že akáty cíleně hubí okolní vegetaci, když se ve společenstvech s nimi běžně vyskytuje řada dalších rostlinných druhů, zde například přehled druhů rostlin koexistujících s akátem podle fytocenologického snímku jedné z akátin z Plzeňského kraje z roku 2013: javory – Acer platanoides, A. pseudoplatanus, lísky – Corylus avellana, hlohy – Crataegus sp., brsleny – Euonymus europaea, meruzalky – Grossularia uva-crispa, duby – Quercus robur, třešně – Prunus avium, hrušně – Pyrus communis, řešetláky – Rhamnus cathartica, růže – Rosa cf. canina, bezy – Sambucus nigra, jilmy – Ulmus glabra, bršlice – Aegopodium podagraria, psárky – Alopecurus pratensis, kerblíky – Anthriscus sylvestris, ovsíky – Arrhenatherum elatius, měrnice – Ballota nigra, sedmikrásky – Bellis perennis, kokošky – Capsella bursa-pastoris, bodláky – Carduus cf. crispus, ostřice – Carex muricata, rožce – Cerastium holosteoides, C. arvense, krabilice – Chaerophyllum temulum, vlaštovičníky – Chelidonium majus, srhy – Dactylis glomerata, kapradiny – Dryopteris carthusiana, D. filix-mas, orseje – Ficaria verna subsp. bulbifera, svízely – Galium aparine, kakosty – Geranium pusillum, G. robertianum, kuklíky – Geum urbanum, bolševníky (pro některé novináře pozor – ty naše původní) – Heracleum sphondylium, netýkavky – Impatiens parviflora (tahle zrovna pochází ze Sibiře tak bychom ji asi měli také hubit...), ořešáky (též nepůvodní...) – Juglans regia juv., hluchavky – Lamium album, L. maculatum, kapustky – Lapsana communis, vrbiny – Lysimachia nummularia, pomněnky – Myosotis ramosissima, jitrocele – Plantago major, lipnice – Poa annua, P. nemoralis, P. pratensis, mochny – Potentilla reptans, pryskyřníky – Ranunculus repens, Rubus caesius, šťovíky – Rumex obtusifolius, silenky – Silene nutans, ptačince – Stellaria media, pampelišky – Taraxacum sect. Ruderalia, kopřivy – Urtica dioica, kozlíčky – Valerinella locusta, rozrazily – Veronica arvensis, V. chamaedrys, V. sublobata, violky – Viola arvensis, V. collina.

Po léta jsem včelařil v obci Břízsko nedaleko od zmíněného soutoku Berounky se Střelou. Parkoval jsem často u křížku mezi blízko sebe zasazenými a již velkými stromy – byla to lípa a světe div se – akát. Podle všeho ji měl zřejmě zahubit, ale nestalo se tak. Ty stromy byly a jsou v krásném souladu a symbolice. Nejdříve rozkvetl americký akát a po něm slovanská lípa.

Když probíhalo před lety zasedání Apislávie v rumunské Konstanci povšiml jsem si i zde všudypřítomných akátů a množství včel na nich – nejen těch medonosných. Vysázeny tam byly i kultivary sloupových akátů oblíbené v Maďarsku. Ostatně nevím, co by tomu řekli včelaři v obou těchto zemích, pokud by se tam mělo přistoupit k plošné likvidaci těchto stromů. Podobně i na jihozápadním Slovensku je chov včel i existence řady dalších opylovatelů na akátech závislý a neumím nebo naopak si umím představit tamní reakci na plány na plošné likvidace akátů.

A nakonec ještě jedna vzpomínka – na poslední kongres Apimondie v Jižní Koreji. V zemi s mnohem pestřejší původní flórou, než je ta naše, tvoří trnovník akát 70 % snůškové základny a nevšimli jsme si žádných tendencí k likvidaci akátin.

Jakkoli není sporu o tom, že trnovník akát je na některých plochách ve zvláště chráněných územích přírody ČR dřevinou nežádoucí a tam, kde vykazuje zřetelný invazivní potenciál musí být omezován a potlačován, jsem přesvědčen o tom, že plošná likvidace akátin by nám přinesla více škod než užitku.

Proč Včelařský výkladový slovník?

prave

Tak co, kolik ti toho vloni daly. No, moc ne, napřed se dlouho neměly kvůli zimě do čeho vrtnout, pak se oteplilo a všechno kvetlo v kuse, včely tak zaplácaly matce plodiště, že neměla kam položit vajíčko. Navíc jsem v tom rychlém jaru neměl dost beden, a tak jsme měli v zahradě plno větví ověšených roji. Přesto jsem tak 10 rámků v průměru ze včel vymedoval. Když jsem pak viděl, co spadlo brouků po prvním kouři, tak nevím, jak tu zimu holky přečkají.

Tak a často ještě kuriózněji vypadá konverzace mezi včelaři.

Výše uvedený rozhovor pro neznalé již dokonce potřebuje přeložit do včelařské češtiny.

Tak co, kolik jsi vloni vytočil medu? No, výnos byl slabý. Nejprve včelstva kvůli chladu nic nedonesla. Potom se oteplilo a všechno kvetlo najednou. Včelstva tak zanesla plásty v plodišti, že matky neměly kde klást. Navíc jsem při prudkém jarním rozvoji neměl dost nástavků, a tak nám na zahradě visely roje na mnoha větvích. Přesto jsem vytočil v průměru 10 medných plástů ze včelstva. Potom, co jsem viděl spad roztočů po první fumigaci, mám obavy z přezimování včelstev.

Kdyby podobně ignorovali odbornou mluvu myslivci, kolegové by jim takové slovní úlety netolerovali a dříve by je to leckde podle různých interních pravidel přišlo i docela draho.

Současný často neutěšený stav používání odborné včelařské terminologie nás vedl k přesvědčení o potřebě vydání publikace, která soustředí základy české včelařské odborné terminologie doplněné jednoznačným výkladem. Naším cílem současně bylo usnadnit včelařům z ČR odbornou komunikaci v zahraničí. Pro všechny, kteří chtějí získávat včelařské poznatky z cizojazyčných zdrojů proto představují překlady uváděných termínů do anglického a německého jazyka důležitou pomoc i průpravu pro studium literatury, čtení příspěvků na webových stránkách i pro návštěvy výstav, kongresů a zahraniční včelařská jednání.

Pomozte včelám a přírodě

prave

Včely nezištně zajišťují třetinu potravních zdrojů a většinu vitamínů v naší potravě, udržují rozmanitost rostlinných druhů a tím krásu přírody, kterou obdivujeme. Pochutnáváme si na medu a stále více využíváme léčebné účinky všech včelích produktů.

A co za to včelám dáváme?

Lány polí, které chemicky zbavujeme kvetoucích rostlin – nazýváme je plevely, a další pesticidové pasti intenzivního zemědělství. Sekáme trávníky, lemy polí, remízky dříve, než mohou rozkvést. Kácíme aleje nektarodárných a pylodárných stromů a přemýšlíme o likvidaci veškerých akátů (jak absurdní v globalizovaném světě). Značná část České republiky v posledních letech trpí nedostatkem vláhy, zejména v letních měsících. Po odkvětu řepky a ovocných stromů začíná pro včely na mnoha místech hlad. Včelstva jsou čím dál více nemocná a umírají. Jejich odolnost snižuje nedostatečná výživa.

Pojďme jim pomoci!

Budou-li mít včely lepší výživu, budou mít také lepší kondici a imunitu. Jsme země chatařů, chalupářů, zahrádkářů, v našich obcích je řada parků, květinových záhonů, nevyužitých úhorů. Každý, kdo disponuje kouskem volné půdy, ji může osít směsí květin pro včely, které rozkvétají v časném létě a kvetou postupně až do prvních mrazů. Stačí docela malý záhon, když jich budou po celé republice statisíce.

Národ sobě

Naši předkové kdysi dokázali pod heslem „Národ sobě“ shromáždit dostatek prostředků a znovu postavit shořelé Národní divadlo. Dokážeme takovou národní sílu i ku prospěchu našich včel a tedy ku prospěchu vlastnímu?

Cílem této akce je, aby naši republiku pokryly statisíce menších i větších ploch s kvetoucími rostlinami pro včely. Proto náš spolek opatřil kvalitní květinové směsi, které z velkého balení rozvažujeme do malých sáčků pro osetí 10 - 20 m² záhonu. Jaro, doba setí se blíží.

Pošlete prosím dál

Jestliže můžete, dávejte prosím tuto informaci dál, pošlete ji každému, kdo by mohl osít kus volné půdy. Doufáme a věříme, že v červnu rozkvete mnoho záhonů na pomoc našim včelám a přírodě.

Bližší informace ke květinovým směsím najdete vlevo v rubrice Prodejna.

Na prahu roku 2017

vaclav

Zmrzlá hladina Ohře v prvním lednovém týdnu 2017.

Mrazivý závěr prvního týdne roku spojený s tlakovou výší a arktickým vzduchem je z pohledu vývojového cyklu včelstev pozitivní, protože může utlumit obvyklý začátek jejich plodování po zimním slunovratu. Mráz nebude mít sice dlouhé trvání a denní teplotní maxima se vrátí v příštím týdnu mírně nad bod mrazu, podle současných modelů však od poloviny ledna můžeme očekávat další ochlazení. Předčasné probouzení vegetace s teplotními maximy výrazně nad 5 °C, jak je známe z některých předcházejících let, by tak v tomto měsíci do jeho poslední dekády s velkou mírou pravděpodobnosti probíhat nemělo. Tak tomu však bylo i v loňském lednu a právě jeho poslední dekáda přinesla velké oteplení s rychlým nástupem vegetačních projevů časného předjaří již koncem ledna.

O dalším vývoji počasí a přírody, který lze reálně očekávat, i s využitím nejmodernějších technických prostředků s výjimkou celkových trendů ve skutečnosti víme velmi málo. Neurčitost přitom není oblíbena. Jednoznačná a jednoduchá třebas i primitivní odpověď či recept naopak ano. Obrazovka na níž bílá září proti černé je také často hodnocena lépe bez ohledu na zobrazení odstínů šedi natož barev našeho světa. Princip neurčitosti, jak je znám z fyziky subatomárních částic, se však poznání našeho makrosvěta netýká. To že velmi mnohé ještě neznáme, neznamená, že bychom málo znali a z aktuálních i dříve publikovaných dat nemohli tvořit pravděpodobnostní modely a vyvozovat konkrétní doporučení. Jen by to nemělo být na bázi slupek cibule a kávových sedlin.

Některá stanoviska a přístupy k problematice, která nás včelaře zajímá, se bohužel v důsledku naprosté neinformovanosti autorů a propagátorů nových postupů opakovaně prostřednictvím webu či přednášek prezentují jako správná a moderní. Pokusím se kriticky a s jistou dávkou odborné skepse, o níž vím, že je stejně neoblíbena jako neurčitost, podívat na některé možné potíže tohoto roku.

Zdraví včel je v první řadě záležitostí infekčního a parazitárního tlaku okolního prostředí. Dezinfekce, výměna díla, léčebně profylaktická opatření jsou pomocné berly. Tlumí, ale neřeší existující problém stejně, jak by to činilo podávání antibiotik. V klinicky nemocných včelstvech nepomohou. Víme, že mor se rozvíjí i na panenském díle a v nových úlech. Klíčem proto je a zůstane likvidace ohnisek moru stejně jako plošné ošetřování včelstev proti varroáze jako cesta omezující pozdně letní a podzimní reinvaze. Evidentním rizikem jsou divoce žijící včelstva, ještě větším přesuny včelstev a oddělků ze vzdálených oblastí.

Výživa včel úzce souvisí s jejich zdravím. S výjimkou varroázy se nemoci snáze rozvinou ve slabých, ale i podvýživou trpících včelstvech. Stanoviště s vysokými počty včelstev nemají vždy zajištěnu dobrou pylovou pastvu zvláště v kritickém předjarním a pozdně letním období a chovatelé včel i jejich organizace se pohříchu málo starají o zajištění kvalitní pastvy včel. Její význam si u nás mnohem více uvědomovali včelaři již od počátku minulého století. I současný tlak na likvidace akátu právě v silně zavčelených územích se může stát dalším negativním faktorem zhoršujícím včelí pastvu.

Zdraví včel ovlivňuje i používání pesticidů zejména v zemědělství. V letošním roce je pravděpodobná opět větší volnost v používání neonikotinoidů, a proto by měli včelaři pečlivěji sledovat příznaky možných otrav včelstev.

Produkce a marketing včelích produktů u nás stále trpí příliš jednostranným zaměřením pouze na výrobu medu. Tato komodita se na evropském trhu zemědělských surovin vyznačuje velkým kolísáním cen v několikaletém cyklu. Okolnosti loňského roku nedávají mnoho důvodů k optimismu. Velké nabídky medu z Jižní Ameriky stejně jako z Ukrajiny, které EU opět otevírá bezcelní kontingent, tentokrát výrazně vyšší než před rokem (nyní 8 000 tun), stlačují velkoobchodní ceny medu dolů. Potřeba rozvíjet schopnost malovčelařů jako prvovýrobců prodat podstatnou část své kvalitní produkce konečným spotřebitelům ze dvora je tak stále aktuálnější. Stejně je potřebné se zamýšlet nad produkcí dalších včelích produktů. Ta je téměř v troskách. Vosku máme chronický nedostatek, propolis se produkuje i propaguje s ohledem na jeho možnosti minimálně a ekonomický význam ostatních produktů je aktuálně v ČR zanedbatelný.

Plemenářská práce založená v ČR před půlstoletím na programu meziliniové hybridizace včely kraňské byla od 70. let minulého století přijata včelařskou veřejností s nadšením. Popravdě byla i úlevou za situace, kdy zde byly nevyrovnané a místy i velmi agresivní chovy hybridní zemské včely. Horší situace byla v tomto směru zvláště na západě ČR, kde byl podíl tmavé včely v hybridech vysoký, avšak čistá se nevyskytovala. V posledních letech se stupňují snahy šířit jak včelu tmavou, tak i hybridní včelu Bucfastskou v oblastech dosud s čistým chovem včely kraňské nebo s jejím výrazně převažujícím podílem. Jako jisté memento nevěřícím si připomeňme slova Quido Sklenara, jehož pověst chovatele kraňské včely z Mistelbachu, našemu území velmi blízkému, si snad nikdo nedovolí zpochybnit dosud ani u nás. Na str. 147 českého překladu 2. vydání jeho knihy Moje včelí matička z roku 1926 Q. Sklenar píše: "Ovšem třeba studovat vlastnosti každého kmene, třeba uvážit, které vlastnosti spářením se zesílí, zeslabí nebo vyrovnají. Jeden špatný tah a obtížná práce několika let jest zmařena. Proto mne prosí mnozí kolegové chovatelé: Udrž čistokrevný kmen 47, něco podobného nevychováš! Zkoušel jsem chov a křížení různých kmenů, ale žádný mne plně neuspokojil. Jediný švýcarský kmen "Nigra" (včela tmavá) mi tak skoro vyhovoval, bohužel křížením kmene 47 s kmenem Nigra dostal jsem tak divoké bodalky, že nebylo vůbec možno pracovati na včelíně." Česká republika má z genetického hlediska v důsledku souvislého zavčelení převážně jednu velkou spojitou panmiktickou populaci volně se křížících včelstev nyní s velkou převahou genofondu kraňky. Představa importu (Buckfast) či reimportu (včela tmavá) bohužel odpovídá situaci, kdy by vám do čistokrevného velkochovu českých kropenek (jistě tu také nebyly ve středověku) někdo s gustem vhazoval kohouty hybridní tetry nebo černých rýnských slepic. V současnosti panuje zbytečná hysterie kolem aktuální úpravy tzv. plemenářského zákona (novely zákona č. 154/2000 Sb. v platném znění), která má podobné nežádoucí bastardizaci včel zabránit návrhem schváleným v minulém měsíci PS PČR a zaslaným již do Senátu PČR. Vždyť i dosud podléhal dovoz včel schválení MZe. Otázkou tedy zůstává, jakým nezákonným způsobem se k nám jiná plemena včely medonosné jako hospodářského zvířete dostávala. Chovu dlouhodobě přizpůsobených místních linií našich včel a udržování potřebné i cenné genetické diverzity nikdo nebrání.

Rok 2017 jistě nebude jen o problémech, jen jejich pojmenování se nelze vyhýbat. Celková skepse nejen že se „nenosí“, ona není ani potřebná. V ČR lze předpokládat stabilizované rovnoměrné zavčelení a opylení, soběstačnost v produkci medu i schopnost plného využití regionálních i EU programů na stabilizaci i podporu rozvoje oboru. Máme vlastní výrobce a dodavatele včelařských potřeb, řadu výborných šlechtitelů včelích matek, máme stále mnoho mladých a začínajících včelařů a zájemců o obor. V práci s nimi a v rozvoji kritického myšlení v přátelské atmosféře celé české včelařské obce spatřujeme budoucnost našeho oboru. Tak budeme včelařství v ČR prezentovat i letos na 45. kongresu Apimondie a předpokládáme, že přineseme mnohé zajímavosti a novinky ze světa včel a včelařů v rámci našich podzimních vzdělávacích aktivit.

Vánoční a novoroční přání

vaclav
vaclav

Dnes se vzdálenosti překonávají mnohem snáze než před desítkami či stovkami let. Moderní dopravní prostředky umožňují v jediném dnu setkání, na která by dříve bylo třeba týdnů. A což teprve internet ve srovnání s dřívějším čekáním na dopisy. Ve virtuálním světě se tak můžeme setkávat snadno a kdykoli.

I když tím máme díky technickému vývoji k sobě po celý rok mnohem blíž, neznamená to, bohužel, že jsme si více blízcí. Z veřejných diskusí na sociálních sítích je patrno, jak hrubý je materiál, z něhož jsou utkány. A potom, jako mávnutím kouzelného proutku, je na Vánoce z jutoviny hedvábí.

Kultivace chování a jednání pod vlivem svátků míru a klidu však – až příliš často – má jen dočasný charakter. S všedními starostmi snaha exploatovat dnešní příležitost někdy i za cenu budoucí destrukce často vítězí nad kultivací přinášející nám a hlavně dalším pokolením budoucí užitky. Mysleli na ně naši pohříchu často již zapomínaní nositelé světla poznání ve včelařském oboru – J. A. Janiš, J. Wunder, G. Mendel, P. Terč aj.

Když míjíme v tomto zimním čase po celé severní polokouli zoraná pole díky vynálezu bratranců Veverkových, jsou dobrou ukázkou předností stálé kultivace před hrubou okamžitou exploatací vedoucí k destrukci.

Platí to, myslím, i pro kultivaci vztahů v nás i vůči našemu okolí, a to nejen v tomto čase.

Přeji hezké sváteční dny Vánoc a vydařený rok 2017
RNDr. Václav Švamberk
předseda Spolku pro rozvoj včelařství MÁJA